Dobrý plot dělá dobré sousedy

Když jsme to tu koupili, tak i s křivým plotem oddělující náš pozemek od louky sousedky. Staré betonové sloupky, každý nakloněný na jinou stranu, držící pokřivené pomačkané pletivo, to celé desítky let pomalu degradující. A předchozí majitelé si na tuhle parodii na plot pro vyšší soukromí ještě pověsili stínící tkaninu. Při koupi domu už byla tkanina v podobném stavu jako plot, říkám tomu tady „větrný vršek“ a vítr lomcující s tkaninou na všelijak se pohybujícím pletivu … to se to utrhlo tady, pak támhle … no po nějakém roce jsem rezignoval a tkaninu z plotu sundal a vyhodil, holt budou mít všichni náš trávník a terasu jako na dlani, až půjdou/pojedou po silnici za loukou. Starý plot jako takový jsem neřešil, vypadal strašně, ale to mi žíly netrhalo, a „fungoval“.

Pak si sousedi pořídili (covidového) psa, borderkólii. A ten se zbláznil z našich dvou koček, které buď nemůže totálně vystát, nebo by si s nimi chtěl strašně hrát, nebo nějaký mix obojího … každopádně je neustále zpoza vachrlatého plotu pozorně pozoruje. Sousedi mají obří pozemek přiléhající k té (neoplocené) louce za plotem, a pes stráví 95 % času u našeho plotu. A kdykoli nějak interagujeme s kočkami, tak začne hystericky běhat tam a zpátky, štěkat a zakusovat se do pletiva a casnovat s ním. Dokud byl štěně, tak dokázal pod plotem na pár místech i prolézt k nám, to ještě naštěstí tak nedivočil. Takže jsem vyspravovával plot, podkládal jej kameny, a pes na mě štěkal a štěkal, kdykoli se mi pod nohama zamotala jedna z koček … 

A tohle věčné vyštěkávání zase upozornilo vlčáka od druhých sousedů, že se u nás na pozemku něco děje, ten vždy přiběhl k druhému plotu, a vyštěkal mě ještě víc … to dělal i dříve, ale teď to byl dennodenní extrém. Jako kdyby chtěl „přeštěkat“ nového konkurenta a ukázat mu, kdo je tady pánem. Dřív si nás moc nevšímal, zaštěkal za plotem stylem „vím o vás“ a šel si po svých. To si tyvole nedovedeš představit, co to někdy bylo … to už člověka fakt napadají úplně všechna řešení tohohle problému. A samozřejmě se tohle odehrávalo hlavně když byli čokli na pozemcích sami, aniž by to jedni i druzí sousedi tušili, jaké peklo způsobují. Když se třeba Adam rejpe v pískovišti u plotu a z metrové vzdálenosti na něj za plotem řve vlčák, a to stylem „rotzrhám tě na kusy“ …   ve výsledku jsem k vlčákovic plotu postupně vyrovnal rázky dřeva, aby neměl výhled, mezi plot a pískoviště, mezi plot a vstup do dílny… to jsem vždy ráno vyšel z domu s plechovkou krmení pro kočky, ty se mi hned pletly pod nohama a hladově mňoukaly, takže nový pes číhající za jedním plotem nás hned začal vyštěkávat, vlčák u sousedů zbystřil a přiběhl k plotu u dílny, aby mě i kočky vyštěkal stovkou decibelů, zatímco jsem dva metry od něj odemykal dveře. Každý den, každý den … a od té doby, co jsem mu značně zakryl výhled na exponovaná místa, tak ho to přešlo. Na tomto plotě je ostatně také stará stínící tkanina, ještě jakž takž sloužící, ale rozhodně je průhledná a dost řídká … a možná jen díky tomu ji vítr ještě neurval. Tu jsem spravoval tolikrát, že už jsem ji nechal přichycenou jen nahoře, a když je vichr, tak ať si vlaje, nakonec je to lepší, než aby se odervala úplně. 

A ten první pes … když jsem pak první zimu s ním shraboval sníh z cesty, u čehož mě pozorovaly kočky, a on na nás v tom zasněženém ránu dvacet minut kontinuálně štěkal, tak dostali sousedi pojeb od jejich blízkobydlící maminky – že to takhle nejde, že si na ně budeme určitě stěžovat, když na nás ten pes pořád štěká, a tak podobně. Omlouvali se nám pak, a že to budou řešit, že to takhle opravdu nejde. Ostatně na to štěkání přišla párkrát řeč, a nechci říct že bychom to zlehčovali, ale co má – nekonfliktní – člověk na to říct? Ať odnaučí psa štěkat? Ať ho mají celý den uvázaného u domu, když mají kolem hektarový pozemek? Ale to, že to budou řešit, nám dávalo naději, tak jsme zatli zuby a trpěli. Pes na nás štěkal, vždycky pro něj k plotu někdo přišel a odvedl na voďáku … aby byl pes za deset minut zpátky, byl zticha, a po nějaké době zase vyletěl, jak se nějaká kočka pohla. Ty letní večery a grilování, kdy sedíme na terase u stolu, jíme, kočky se nám otírají o nohy a čekají na nějaké drobky, a deset metrů od nás se štěkající čokl v amoku věší za zuby na plot …  a když si ho nikdo nevšímá, tak hrabe díry. Jako kdyby se rozhodl, že půl metru pod zemí je něco zajímavého, a hrabe a hrabe, až hlína lítá. Ale prakticky jen u toho našeho starého plotu… ostatně, tam tráví 95 % času, že. Tak kde jinde. Díry, že by si v nich člověk zlomil nohu, ale to mě netrápí, neb je to „za plotem“ … jenže často tu hlínu házel až k nám, a za ty dva roky je to na některých místech u plotu „do kopečka“. A staré pletivo už tehdá zarostlé v trávě je nyní vyloženě zarostlé v hlíně. A za ním tankodrom děr a kopečků. 

A tak tehdá zima přešla, jaro léto přešlo, byl podzim, čokl štěkal stále stejně, a mě začalo docházet … že to bude „nový normál“. Že k žádnému řešení nedošlo, a nebo to nechali sousedi tak nějak ne úplně záměrně vyhnít, ale když jsme si víc nestěžovali, tak jsme si asi zvykli … a mě bylo úplně blbý se najednou po roce  (!) ozvat „A jak teda budete to štěkání řešit?“ Obzvlášť když vím, že to z jejich strany vlastně žádné řešení nemá. Jednou u nás zvoní, přišli i se psem na voďáku, ten se může zbláznit, když se kolem mihne kočka, a já jim otevírám a s úlevou si říkám „Tak konečně přišli s tím, že to tedy budou nějak řešit!“ … a oni nás přišli přemlouvat, ať se napíšeme na nějakou kandidátku do komunálních voleb, a smích, a vtípky. Já tam pak jen seděl jako vopařenej, a nic neříkal, a když odešli, tak jsem si nalil panáka. Měl jsem natvrdo potvrzený, že už je nějaký poštěkávání jejich psa u našeho plotu netrápí. 

Takže to musíme řešit my, a jediné řešení je, aby k nám nebylo vidět. Nezbývá, než na té straně pozemku vysázet metrové túje, na úseku cca dvaceti metrů takových padesát kousků, pěkně hned alespoň metrových, investice bratru deset tisíc. A pět let čekání, než se rozrostou do neprůhlednosti. Jenže … už od koupi domu jsem věděl, že ten starý vachrlatý plot není na hranici pozemku, ale pár metrů před ní. Jinými slovy, patřilo mi ještě pár metrů louky za plotem (v tuto chvíli ten takodrom děr). Tehdá mě to nijak netrápilo, s majitelkou louky jsme nad tím oba mávali rukama, já měl méně trávy k sekání … ale pokud tam chci vysázet túje, tak pokud možno u správné hranice, a ne „uvnitř“ pozemku, že. A to už chce tím pádem také nový plot. Loni jsem za neustálého štěkotu o novém plotě začal přemýšlet – jako o jediném řešení psí situace, a za majitelkou zašel, a domluvil se, že bych ho rád postavil na správné hranici. Ta samozřejmě nic nenamítala.

A přešel rok plný štěkání, přišel podzim, čas vhodný na výsadbu tújí … povolal jsem geodeta, aby chvíli koukal do přístroje, pak mi ukázal bod v trávě u stěny garáže, já si tam zapíchl kolík, a vyplázl 2 400 Kč, a s plotem se mohlo začít. Táta připravil sloupky z lešenářských trubek, přivařil matky pro napínací dráty, já si je natřel základovkou a dvěma vrstvami RAL 6005 zelené barvy.

Uprostřed starého plotu jsem prostříhal prostup na louku, který jsem pak mohl zase uzavírat, a tam jsme vyměřili deset kolíků / díry pro sloupky s rozestupy cca 260-270 cm, já pak dva dny kopal v brutálně tvrdé jílovité hlíně deset děr padesát čísel hlubokých (tátovo Tak mrznout, aby byla potřeba nezámrzná hloubka 80 čísel, už nikdy nebude), a padesát širokých … díry jako kráva, obzvlášť když jsem se díval na videa, jak vrtají díru pro sloupky dvacítkou vrtákem, že se tam pak vejde málem jen jedna lopata betonu. Holt jsem si to blbě zapomatoval, těch padesát čísel měla být jen hloubka, a šířka tak nějak „na lopatu“.

Další den mi na příjezdovku složili tunu ostrého písku, hned jsem si ji převozil na kolečku o patnáct metrů dál na plácek po trampolíně, tam nachystal míchačku, káble, vše co bude potřeba, k dírám navozil kamení.

Další den přijel táta, a u obrděr se chytl za hlavu, a jeli jsme za kravín k hromadě polního kamení naplnit vozík další zásobou kamení do betonu, aby se ušetřil písek a címent. Šest sedm hodin míchání betonu, házení lopatou, držení sloupku, hypnotizování provázku, vodováhy, poslouchání štěkání … a bylo zabetonováno, beton mohl tvrdnout. Ten den jsem dokonce musel kočky nalákat do dílny a na pár hodin je tam zavřít, jinak by se čokl zbláznil, lítal nám přes vyměřovací provázek, skákal přes korbici, hrabal hlínu na čerstvý beton … táta se mohl zbláznit, ale aspoň to měl pěkně z první ruky, v čem tu dva roky žijeme. Samozřejmě o tom věděl, byli tu hodněkrát, mluvíme o tom taky pořád, ale pěkně si to zažít celý den, to neuškodí.

Pak táta dodal ještě čtyři podpěry, ke krajním sloupkům a k prostřednímu, kde se láme terén a louka se začíná svažovat. Hned večer jsem je natřel základovkou, druhý den ráno první zelenou, a večer druhou zelenou vrstvou, mezitím kopal jejich díry (už rozumněji), a další den je lehce přišrouboval, a zabetonoval také. 

Po víkendu jsem zajel pro 27 metrů pletiva, a to EXTRA, se silným drátem (2mm proti 1.7mm), aby ho zuby toho čokla pokud možno hned nezdeformovaly. A sledoval nabídky tújí, ale také stínících tkanin … strašně jsem tu nechtěl mezi pozemky udělat nevkusnou zelenou zeď, ale než vyrostou túje, tak jinou možnost nemám. Pak jsem zjistil, že existuje i tkanina jen v metrové výšce, a to mi přišlo úplně nejlepší – čokl k nám neuvidí, ale nebude to taková „zeď“, a navíc z toho bude úplně nejvíc totálně zřejmé, že to celé dělám jen kvůli tomu psovi … kdybychom chtěli mít soukromí, tak dám na plot tkaninu metr padesát, že. 

A čekal jsem, až bude mít táta čas, abychom se pustili do natahování pletiva, ale ten čas neměl, a já byl popravdě po všech těch youtube videích o plotech vlastně docela odborník, tak jsem se do toho hned pustil sám, natáhl napínací dráty, rozvinul pletivo, a začal jej věšet, přivazovat, napínat, porůznu mi pomáhaly děti, pak ivka, jeden den jsem udělal 90 %, druhý den dodělal zbytek, plot zavěsil za všechna očka, samozřejmě, a vyvázal jej k prostřednímu a dolnímu drátu, a nový plot byl hotový. Pes kolem něho pocházel docela schlíple a přepadeně, ale to ho přešlo dost rychle, obzvlášť když mi tam s něčím pomáhaly děti, nebo si tam hrály, a došly za nima kočky … a čokl začal lítat, a casnovat i za tenhle nový plot. Nečekaně, že. A hned to bylo i na tomhle pletivu znát.

A tak jsem šel do dílny, rozfikl balík s tkaninou, vzal stahovačky a kleště, a šel věšet tkaninu. V jednom člověku tu šlo mizerně, udělal jsem jeden oddíl plotu (mezi dvěma sloupky) a zjistil, že jsem moc vysoko, že by byl docela deset i dvacet čísel průhled. Odcvakal jsem to, lépe přiměřil, udělal dva oddíly … a zjistil, že to mám kurva pořád stejně vysoko jako předtím. To-by-tě-mrdlo. Dřepěl jsem tam dlouho, a zíral na tkaninu, ale nejde jinak, když už to dělám, tak pořádně. Zase jsem to odcvakal, finálně to připevnil, aby to dole u země bylo fakt dole, a pak udělal dva oddíly, a musel toho nechat a jet s dětmi na Halloween. Další den jsem se k tomu hned ráno celý napjatý vrátil, a dodělal do oběda zbytek plotu. Tkanina natažená v metrové výšce od jednoho konce po druhý, a za ní přepadlý čokl pocházející sem a tam. A to jsem ji pověsil na naší straně plotu, což se mi strašně nechtělo – my budeme mít tkaninu, a veřejnost „za plotem“ bude čumět na trubky, sloupky, … ale kdybych ji dal z druhé strany, tak by ji pes zubama rozerval ještě než bych ji dověsil do konce. A protože se tam opět motaly děti, a s nimi kočky, takže různé čičání atd, tak čokl skákal na plot, i když přes 100% neprůsvitnou tkaninu ani nic neviděl. 

A byl plot. A viděl, že plot je dobrý, a oddělil plotem svůj pozemek od louky se psem. A je klid. Není to dokonalé, samozřejmě – pokud se mi hned za plotem plete kočka pod nohama, tak o ní pes ví a skáče na plot, ale už u něj neleží od rána do večera, a tím pádem nesleduje každý náš (a kočičí) krok. 

Pak už jsem jen zlikvidoval staré pletivo, vyvrátil staré betonové sloupky … ty si nechám u plotu a budu sledovat, jestli tam pes zase začne hned u pletiva hrabat díry jako dříve, a případně je tam zabuduji jako levné podhrabové desky. Na víkend se blíží nějaká vichřice, tak jdu ještě trošku lépe přichytit tkaninu … to jsem zvědavý, jak se jí tady na tom větrném vršku bude dařit.

Máme nový plot.