Obě děti mají jarní prázdniny, a tak si ivka vydupala na pár dní někam vyjet, a že na to může využít fksp. No budiž. Ale pořád nebyl čas na to sednout a najít ubytko, nebo to vždy vytáhla, když jsem večer odpadl na gauč … až to bylo naozaj, a na fksp už bylo pozdě (měsíc před pobytem). Hm. Nabídka ubytování už byla také mizerná, ale nakonec jsme vybrali cenově velmi výhodný penzion přímo v Jeseníku, a v neděli v poledne vyrazili. Ale – předcházely tomu dvě věci.
První byla parádní prča – při zkoumání nejlepší trasy jsem zahlédl město Bruntál, a poučil přihlížející děti o tam žijících zubatých žábách. Nevěřili, ale jeden dotaz do googlu a hle, důkaz byl na světě. Adam půl večera ze strachu prořval, druhou polovinu se nechtěl pustit máminé nohy, Bára si zacpávala uši, kdykoli zaznělo něco o žábách, a dvakrát pak přišla z postele, že na to musí pořád myslet a bojí se … no co vám budu, ivka by mě nejraději roztrhala jak hada. Ale sranda musí bejt, i kdyby měly děti chodit na terapii. Takže jsem si druhý den onu zubatou žábu vytiskl, a strašil s ní Adama hned jak přijel ze školky. No za světla byli oba hrdinové, ale ty večery …. kvak. Každopádně to byl totální motiv celé dovolené, a jakákoli zmínka o Bruntálu Adama značně znervóznila.
Druhá záležitost byla, že zdejší spolek ten víkend pořádal ples. Ach jo. Ve čtvrtek chystání tomboly a kdovíčeho, v pátek chystání sokolovny, tahání desítek těžkých stolů a židlí po sále, ruce vytahaný k zemi. V sobotu odpo zase na plac, nanosit všechno do baru, po dvou hodinách shodit mikinu a nahodit sáčko, a stoupnout si za bar, a stát tam až do tří. Očistec, víc netřeba psát. O půl čtvrté v posteli, a po deváté vstávat. Původně jsme totiž chtěli odjíždět až odpoledne, a že se tedy v pohoděnce sbalím, až se vyspíme … jenže jsme to změnili na co nejdřívější odjezd, abychom do Jeseníku nepřijeli tak akorát na večeři, a najednou byl fofr. V poledne jsme vyzvedli děti u našich, a hurá na sever. Po pěti hodinách spánku tři hodiny za volantem, a vůůůbec se mi nejedlo dobře, byl jsem unavený jak sviňa. Nad Šumperkem jsem správně odbočil na Jeseník a nepokračoval na Bruntál, přejelo se Červenohorské sedlo, a za chvíli jsme byli u penzionu. Šéfka nám dala klíče, a ubytovali jsme se na moc pěkném pokoji. Děti měly pokoj se dvěma postelemi, my vedlejší s manželskou … na kterou jsem se po vytahání vyškeré bagáže z auta vyčerpaně posadil, a ta zaskřípala tak, že by to probudilo mrtvýho ve vedlejším domě. WTF? Prohlídl jsem ji, a rám rozklížený, centimetr mezera mezi rámem a čelem, obnažený vruty … že jsme tam nenechali spát děti 😀 V neděli večer to nemělo smysl řešit, nějak jsem to došprajcoval a dalo se to přežít. Vybalili jsme se, a přejeli do centra Jeseníku, jen si ho lehounce obejít a navečeřet se. A u stolu byl Adam jak živá rtuť, a já se raději sebral a doběhl pár set metrů k autu pro autíčka, která si předtím koupil jako hračku „na výlet“. A všiml si, že na náměstí je malé kamenné pódium a na něm … kovové žáby (!) a ještěrky atd. Ha! 😀 Takže jsme se navečeřeli, a zpátky k autu jsem rodinu samozřejmě vedl trochu bokem, až jsme procházeli kolem pódia, a „Hele, co to je … to jsou … zubatý žáby!!!“ Adam zapištěl a s kvičením přeskočil dva metry, aby se za mě schoval 😀
Druhý den vydatná snídaně, a na sjezdovku do Filipovic, aby si Bára letos alespoň jednou zkusila lyže. Sníh samozřejmě jen na sjezdovce, jinak tráva a bláto. Ivka s ní chvíli osvěžovala lyžování na dětském plácku, a já měl na starosti Adama, ale nebylo tam lautr co dělat. Holky se po hodině odhodlaly na velký svah, a já s Adamem zašel do kufru pro boby, že by se tam snad někde na kraji sjezdovky mohl svézt. Jenže to byl hrbolatý svah končící dřevěným zábradlím a boudou s občerstvením. Pár několikametrových svezení, kdy jsem ho musel dole zachytit, a obávané se stalo skutečností, začalo pršet. Adam ještě chvíli vzdoroval, ale pak se nechal přemluvit, a šli jsme do auta. Hm, durch promoknout, když na pokojích byly jen elektrické radiátory se zákazem zakrývání … to byl problém. V autě Adam během chvíle usnul, a já čekal, až dorazí promočené holky. A jelo se na pokoj a pozdní oběd. Oblečení docela uschlo, a vpodvečer jsme si prochodili lázeňský park nad Jeseníkem. Pěkné to tam bylo, až do úplného soumraku a červánků. Parádní večeře v blízké restauraci, a na penzion.
Druhý den pršelo už od rána, takže plán „možná lyže na Ramzové“ padl ještě než jsme tam dojeli, obzvlášť když roztátá sjezdovka už vypadala jen jako lehce posněžená louka. Mizérie. A tak autoturistika kolem hor do Velkých Losin do termálů. A prd, velebnosti, po cca hodině za volantem a přejezdu hřebenu po div ne polňačce zaparkujeme na poslední volné místo parkoviště … a u vstupu do termálů koukáme na átrium úplně narvané čekajícími lidmi. Čekajících ve frontě, až někdo vyjde ven, aby je pustili dovnitř, kapacita naplněná na 100 %. No super, to se natěšeným dětem dost blbě vysvětluje, že bychom tam museli cca 30-60 minut stát a čekat na vstup do naprosto narvaného bazénu. Takže změna plánu, a hurá do bazénu v blízkém Šumperku, který bude teprve otevírat, a bude tedy prázdný 🙂 Přejeli jsme tam, a strávili tam dvě fajn hodinky, ale … jsme zvyklí na lepší. Plavečák plný plavajících, dětský bazén s vodou studenější než v plavečáku, a večně narvaná vířivka. Njn. Než se holky dostaly z šaten, tak jsem našel, že hned vedle areálu je vychvalovaná restaurace, takže pozdní oběd byl zase jasný, a parádní jídlo. Čekali jsme, že to děti po dvou hoďkách ve vodě a po obědě v autě hned zalomí, ale nikoli, ani Adam … a pak z něj vylezlo, že je vzhůru, aby kontroloval, že (řídící) máma špatně neodbočí … abychom nejeli na Bruntál 😀 Za úspěšně projetou odbočkou to pak spokojeně zalomil, a prospal i průjezd Červenohorským sedlem utopeným v mracích. Donutil jsem ivku zastavit, abychom s Bárou vylezli ven „do mraku“. Studené a vlhké to bylo.
Ale co s načatým odpolednem, když jsme někdy ve tři doobědvali? Dáme si kafíčko na penzionu, a pak vyjedeme nad Jeseník k restauraci. Křížový vrch, projdeme se lesem k nějaké studánce, a vrátím se na večeři, aby nám alespoň trochu vyhládlo … a nakonec skutek utek, protože slunce dávno zapadlo, Jeseník pod námi se utápěl do večerního šera, a jít v březnu někdy v šest večer na procházku do temného lesa … blbost. Takže jsme vyhlídkovali na Jeseník, a pak šli … na večeři. Krásná restaurace plná trofejí a vycpanin, Adam oči navrch hlavy, praskající krb, útulno. Dali jsme si s ivkou napůl naprosto luxusní tatarák, poseděli až ale do půl osmé, zavřeli hospodu, a jeli na penzion.
Tak trošku jsme uvažovali, zda nezůstat o den déle, ale večer už nemělo smysl to zkoušet řešit, a také byl problém vymyslet, co tam vůbec dělat, o finanční stránce věci nemluvě. A jak na sviňu byl ve středu krásný den, kdy by si holky hezky zalyžovaly, a my byli sbalení a jeli domů. Hezké to bylo. Ale přišlo mi to víc jako gastrovýlet než cokoli jiného 🙂
Připojte váš komentář