Na to se mě ptá Google Music. Pro čiperné vstávání? Čtení novin? Příprava snídaně? Inu, tak uvidíme, co bude ta „Popová klasika pro začátek dne“ …
Opět jsem z postele vylezl v šest, a po třech dnech tropických veder je neděle zatažená, po dešti, před deštěm … ach jo. Poprvé po pár dnech bych měl čas jít si na pár hodin vyjet na kole, a zase kulový. Ve čtvrtek, v první den 30°C hiců, jsme s tátou a tchánem usadili druhý schod. Říkali jsme si, jak už to máme v paži, když po prvním schodu víme jak na to, a stejně prd a bylo to na dvě hodiny. Skončili jsme k šesté, a já s tchánem hned skočil do auta a jeli jsme k nim. Ve sklepě v chladnu vanička s 60 pstruhy, které bylo třeba kuchnout, opláchnout, a naložit na páteční uzení. Propláchnout jsme je jeli k řece, v kroxkách jsem stál v proudu a liboval si … po tom horkém dni to byla fajn chvíle. V osm večer jsme měli i naloženo, a já jel domů. Spát jsem šel ještě za světla …
V pátek po o jsme s Bárou sjeli do city na lehký nákup, především ale pro bazének, aby ji bylo venku pod slunečníkem čím zabavit. No byla z toho dost zaskočená, ležela v něm na zádech roztažená jak mořská hvězdice, a ani se nehla 🙂 Já ještě povracel kastle a před horkým víkendem nakoupil pívo – i tchánovi, takže jsem jel se 4 kastlama jak pan velkopivař. Sice si dám průměrně jedno pivo denně, ale jedu systém dvou kastlů → z jednoho brát, a druhý plný mít hned v záloze. Pak se tu sejde na návštěvě ivončina rodina a lahváče se otevírají nervozitou sami ještě v kastli, a deset kousků proletí kolem během pár hodin. No, a tak jsem v těch 75°C ve stínu běhal s pívem zpocený od hlavy k patě. Peklo venku, peklo. Pak jsem zase dorazil k tchánovi, a nachystali jsme uzení – sestavili (druhou) půjčenou udírnu, navázali pstruhy na provázky, navěsili do roztopených udíren … no a taky bylo šest večer, a šli jsme s ivonkou domů. Tentokrát jsem neřídil, proti pocení jsme si s tátou tedy něco dali … a usnul jsem u televize, až mě ivonka naštvaně vykopala do postele.
Sobota, další den hiců, a také den dětských rybářských závodů. V šest na nohou, snídaně u vyřizování e-mailů, pak ivonce snosit z patra do auta ceny pro závodníky, nacpat tam i kočárek, aby mohla později jen nasednout s Bárou ve vajíčku a jet … po sedmé jsem na kole sjel k tchánovi, rozebrat udírnu a naložit na vozejk, pobrat vše potřebné, a hurá k rybníku to vše chystat a připravovat … tvrdej den to byl. Peklo, ale já jako zkušený rozhodčí si zajistil kontrolní stanoviště prakticky pod jediným stromem, co kolem celého závodního úseku je, a s mirdou jsme tak oba poločasy strávili v sedě ve stínu. V sedě proto, protože to absolutně nebralo. Chudáci malí lovci zkoušeli co šlo, ale pstruhům to bylo u prdele. Jindy jsem zaliskaný od pstruží krve od hlavy k patě, a včera jsem si sáhl tuším na dvě ryby. Pár ryb se chytlo, lovci dostali ceny, a zbytek nachystaných cen se rozdal losováním 🙂 Pouklízelo se, a relaxovalo se u vody … ivka s mirdou se snažili něco ulovit, ale mimo jednoho proseru to byl absolutní zmar. Já se o to raději ani nepokoušel, stál jsem ve stínu se studeným pivem a ryby mi byly ukradený. Když neberou od božího rána, tak si to rozhodně ve tři hodiny odpoledne nerozmyslí … obzvlášť když voda v rybníku teplem div nevřela. K šesté jsme byli doma, já ze sebe konečně smyl všech pot a horko dne, a uvelebil se na gauči … odkud mě spícího ivka zase vykopala, že ona si jde sednout ven, a já ať jdu spát. Už jsem si čistil zuby, ale rozmyslel jsem si to, nalil si vína a šel si sednout za ní na terasu. Už nebylo horko, nad hlavou nám pluly divoký mraky, jak se na západ od nás bouřilo … spát jsme šli nakonec o půl dvanácté, pitomý prodlužovaný POR-CRO fotbal, na který jsem se chtěl dodívat, když už jsem se díval od poločasu…
A je tu nedělní ráno, čtvrt na osm. Bude pršet? Nebude? Domluvili jsme se na usazení posledního schodu, v týdnu už nebude čas …
Připojte váš komentář