Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Ještě nebydlíme, ale blíží se to

Vánoce jsou pryč. Ani jsem je moc nevnímal, protože s převzetím domu začaly samozřejmě úplně jiné radosti a starosti. V pondělí jsme jej přebrali, v úterý byla ivonka celý den v práci, ve středu u doktora s mimískem, a voilá, ve čtvrtek je Štědrý den! Po té středě to docela bodlo … ráno jsem jel pro cosi na dům, pak na poštu, pak rychle k práci, pak volá kurýr, že mi doveze k podpisu smlouvu na přepis plynu (nebo elektřiny?), ale na mou trvalou adresu, takže k našim, potřeboval jsem se ještě na domě sejít s malířem, aby mi dal pokyny k malování (co škrábat a co risknout přemalovat, jakou barvu koupit …), … pak zpátky, zase na dům, … šílenství. Na domě jsme se objevili vždy jen na pár hodin, zatopil jsem v krbových kamnech (dřevem, co jsem našel kolem domu…), převáželi jsme krabice se vším možným od nás i od našich. Až v pátek/sobotu jsme tam zajeli s tchánem a podívali se na plynový kotel, a nakonec se rozhodli ho zprovoznit a začít dům vyhřívat. Táta mu moc nevěřil, raději by byl viděl jeho revizi … ale majitelka ho používala, a taky naskočil na první zajiskření, takže od té doby valí a vytápí vymrzlý dům. No, za 4 dny šedesát kubíků plynu, co kubík to skoro 11 kilowathodin tepla, a co kilowathodina, to cca koruna padesát. Skoro tisícovka v komínu … rozvody vody jsou ale nachystány na topení v kotlu, který je ale v dezolátním a nepoužitelném stavu. Ale stačí do systému přidat nový kotel na uhlí nebo dřevo, a může se vesele topit v něm, vše je nachystáno … tedy až takovým způsobem, že nyní plynem vyhříváme i tenhle starý kotel 😀 S pákou, co do něj uzavírá vodu, se pět let nepohlo … a už nikdy nepohne.

No, v domě už je teplíčko, třetí den malujeme, začíná se to všechno rýsovat, dnes svítí sluníčko … ale dva dny jsem už pořádně nespal, jak jsem strhaný, pravačkou sotva něco uzvednu. Ložnice je vymalovaná, kuchyň jsem dnes vzal podruhé, ivonka zatím šomtala po ložnici a za mého pečlivého dohledu ji lehce uklízela. To jsem tak zvědavý, někde se blbě natáhne a už jedeme do porodnice … na to je ještě čas. Vrátili jsme se na oběd, u něho jsem div neusnul, vyřizuji emaily a za chvíli pojedeme zpátky. Zastaví se táta s mámou, která tam ještě nebyla. Tak bychom to mohli stihnout trochu pouklízet. Teda já. Přenosím do ložnice věci, co tam patří (postel, dětský pokojíček), a nachystám na malování obývák. A zítra časně od rána zase pojedu … 

To předání domu proběhlo v nejlepší možný čas. Žádná práce mi akutně nehoří, a i když mám práci, které bych se mohl věnovat, tak to vše mohu celkem bez starostí přesunout na leden. Takže přes Silvestr a následující víkend toho musím urvat co nejvíc. Pak už to bude komplikovanější …

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.