Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Krupobití

A tak jsme si řekli, že pojedeme na houby, a abychom tím děti netrápili moc často, tak je uklidíme na chvíli k babičce pod kopec. Akorát že v dáli hřmělo … a i když měla bouřka na radaru lehce jiný směr a asi nás mine, tak to začínalo být trošku nejisté. Vysadili jsme děti u babičky, nebe za kopcem už dunělo nepřetržitě, sem tam se blýsklo, vypadalo to zle. Pak začalo krápat, a bylo to vyřešené, využili jsme azyl u babičky a dědy. Po chvíli to přešlo, ani silnice nezůstala mokrá, opravdu nás to jen míjelo. A za chvíli začalo pršet znovu, tentokrát více, a už bylo jasné, že je po houbách. Pak začaly padat i kroupy, sem tam, do poctivého slejváku, vody hafo, vichr se zvedl a mlátil z kukuřičným polem jak s rozbouřeným mořem, no hezky se na to dívalo zpoza okna. Hned vypadl i proud. Pak vše postupně ustalo, i večerní sluníčko ještě sem tam prosvitlo, na modrém nebi nadýchaná bílá mračna. Bylo po sedmé, vypravili jsme se zase domů.

Vyjeli jsme na kopeček, a v křižovatce napadané listí, na louce pod ní naplavený štěrk, všude známky prohnavší se vody. Zabočíme na příjezdovku, a ta zasypaná rozsekaným listím, pod třešní pak ještě všemi suchými třešinkami, co na stromě zůstaly (shnilé a suché). Trávník to samé, pokrytý listím. Týjo, dýně! Hromada hlíny porostlá příkrovem dýňových listů – rozsekaná jak křoviňákem, vše rozstřílené a polámané. A u chodníku u dveří bílá pěna … moment, to není bílá pěna, to je hromada krup. A tady jsou v trávě taky kroupy. Všude jsou kroupy! Vždyť už je dobře hodinu po bouřce! Děti nadšené, a my s ivkou jen obcházeli pozemek a zírali na škody. Okrasné kytky, truhlíky, zmasakrované. Dvě mladé švestky zbavené půlky listí, bramborová nať na padrť, rajčata dorasovaná … tři keříky borůvek, které nemám pod sítí proti ptákům – komplet oholené. Tady hromada krup, támhle hromada krup … děti s kyblíčky a lopatkami běhající od jedné k druhé. Zlatý hřeb – hromada krup na trampolíně 😀 No co už, vemte si gumáky, a hurá na trampolínu! Tak si děti zaskákaly s hromadou krup, párkrát se v ní vyváleli, a šlo se rychle domů. 

No pěkně tu příroda zaúřadovala, jen co je pravda. A nenaděláme nic. Ale opět jsme tu při „významné“ bouřce nebyli. Poprvé před lety kdy to tu vypláchlo co mohlo, tak jsme byli na dědových narozeninách, a nyní při největším krupobití ever jsme byli o kilometr jinde, kde to byla obyčejná letní bouřka s pár kroupama.

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.