Léto … tak na dnešek hlásí 21 stupňů, na sobotu déšť a 19 stupňů. Rozpačitý start prázdnin, a půlka července v tahu. Ani se nic zvláštního neděje. Stání pro auto je celkem hotové, položená zámkovka. Řešíme podobu dřevěného přístřešku / pergoly, jaké trámy na něj … protože z jedné strany bych jej chtěl mít úplně otevřený, bez středového podpěrného trámu, pro pohodlné otevírání dveří / vystupování. Jenže pětimetrový nosný trám bez podpěry, to už je zase trochu speciální situace. Jak silný, aby se nezlomil? Jak silný, aby se neprohnul? Zjišťujeme informace.
Stání hotové, tak není co otálet a je třeba začít budovat příjezdovou cestu, cca 30 metrů k silnici. Povede po svažité hraně pozemku, na jedné straně se do něj cca 40–50 cm zakousne, na druhé jen minimálně. Navalit kamení, pak makadam, šedesát metrů obrubníků. Táta domlouvá bagristu, aby to přijel vykopnout, ale ten se kroutí, že nemá čas, a že neví kdy atd atd. A tak jsem si včera plivnul do dlaní, a začal terén odkopávat růčo 😀 Ale spíš jen takové „vesnické fitness“, kdepak reálný záměr, že těch třicet metrů prokopu ručně. Ovšem těšil jsem se na to celý den. Holt když nemám co na práci, tak si musím nějakou vymyslet (zděděno po tátovi). Vesele jsem si kopal a nakládal kolečko, odvážel hlinu na hranu pozemku a dumal, jak přesně odhadnout, do jaké hloubky se až dostat … když už se s tím kopu, tak ať jsem pokud možno přesný. Zaměřené to máme, tak jsem na těch 30 metrech zkusil natáhnout provázek, který se sice lehce prověsil, ale očividně jsem byl skoro 15 čísel „nad“. No ty krávo! To jako to, co mám skopané do skoro roviny a jsem přesvědčený, že je to „tak akorát“, je potřeba ještě o patnáct čísel odkopat??? Tak aspoň vím, co budu dnes dělat, že. Jenže to ivka bude chtít jít na pívo (a madam na trampolínu) …
Při přemýšlení o dlažbě stání a příjezdovky se také táta zamyslel nad tím, že by se mohl rozbít starý hnusný rozbitý betonový za metr široký chodníček, co je kolem celého domu, a vydláždit jej také zámkovkou … ale především se těch kusů betonu „zbavit do cesty“, narvat je pěkně na dno pod štěrk. Nápad dobrý, ale bude to znamenat, že ten chodníček (po kterém také dost chodíme na terasu) je třeba rozbít ještě než se zabetonují obrubníky a položí dlažba na příjezdovce. Pak je otázka, jestli tedy nejdříve neudělat nový chodníček, než začneme s finalizací cesty 😀 Bude to jen pochozí, takže žádný brutální výkop nebo navaleného betonu pod obrubníky. K smíchu, jak si přiděláváme práci 🙂 A to jsem ještě minulý týden na několika místech rozebral propadlou zámkovku na terase, a trochu ji předláždil. A je jako nová, propadliny jsou pryč! A do toho ivku napadl skvělý nápad, že bychom mohli tuhle očividně nekvalitně založenou terasu (nerovnosti jsou na více místech, ale ne tak zřejmé) rozebrat a zámkovku z ní použít na cestu (typické šedé dlaždice 10×20), a tam si položit novou hezčí dlažbu. Tohle by mě asi nikdy nenapadlo, ale hned jsem se pro to nadchnul! Ono to tedy znamená, že sice „ušetřím“ 27 m2 zámkovky do cesty po cca 150 Kč za metr čtvereční, ale bude třeba koupit 27 metrů jiné minimálně dvakrát dražší. Ta, co se mi líbí, začíná na nějakých 350 Kč. Což máme krásných 9 450 Káčé jen za dlažbu. S nějakými 11 metry na chodníček jsme na třinácti litrech, obrubníky jsou naštěstí celkem za hubičku, cement ovšem nikoli, a kamenivo pod dlažbu je sice od místního prodejce levnější než jinde, ale při těch množstvích to taky narůstá. Včera jsem si nechal přivézt sedm tun písku do betonu (obrubníky do cesty), a s Bárou za ručičku jej pak vyrazil procházkou zaplatit… a během chůze začal počítat. Táta si minule kupoval 4 metráky, platil 108 korun. Takže to jeéé … nějakých 250 za tunu. Mně přivezli sedm tun, to jeéé … kurva, to je přes sedmáct set, a já vůl si vzal peněženku se šestnácti stovkami! No, ještě že jsem si to spočítal pár kroků od domu, s Bárou ty procházky nejsou žádný vítr. Dva litry za „pitomej písek“.
Teprve osm ráno, holky ještě spí. Nevím, jak dlouho už vstávám až v 5:55, ale poslední dva tři týdny jsem přezbrojil budík na dřívějších 4:55. Vlastně když jezdila ivka do práce, tak jsem měl buďajz na 4:54. O tu minutku bych to mohl nostalgicky stáhnout. Přece jen je ráno klid, nikdo mě neruší a ještě po mně nic nechce. Když pražáci přicházejí do kanclů, tak já už si vařím druhou kávu a hledám, co bych si dal na sváču.
Připojte váš komentář