A hlavně se nesměj tomu, jak píšu 🙂 Tak prokřehlé ruce jsem snad od minulé zimy neměl. Takže si představ člověka se zatnutými prsty v jedné poloze a jak jimi píše 🙂 Příšerný… nechce se…
(To už bylo kdysi dávno, nestojí to za to číst)
Otevři oči, přicházím
|
Ze života |
3 komentáře
Chloe
Ne. Uz nikdy. Nic takhle naivniho.. Zadny vztah. Jsem jen maly dite a na vztah zatim nemam. I presto hledam jednoho bubenika. Kdo to jen muze byt…?
juneau
ja se naivity nikdy nezbavim, takze se tomu uz ani moc nehodlam branit. A co vubec znamena zbavit se naivity? O vsem pochybovat…
A to to taky nestojim, delam to az moc casto.
Bubenik? Kluk? 🙂
ailyn
neithane, nemůžu si pomoct, ale… prostě mi to ěnco připomíná. nepochopíš co, jak, kde, kdy a koho, ale věř mi, že znám přesně tenhle pocit. tehdy jsem JÁ měla naprosto zmrzlý i mobil a musela jsem ho pro esemeskování rozehřívat 🙂 takže snad jen… užij si to. je to krásný.