Adam se ve tři ráno probudil na krmení, a bohužel to má stylem, že ho hlad probudí až v nejzašší možný moment, takže než se pak dá ivka dokupy nebo uvaří mlíko, řve krutým hladem jak letecká siréna. Mátožně jsem se šel vyčurat, když už jsem vzhůru, na chvilku otevřel okno a pustil do ložnice trochu chladného nočního vzduchu, a zase zalezl pod peřinu. Kde se vrtěla Bára. Adam se nakrmil, pak ještě chvíli pomrčoval, Bára se vrtěla a mlela jak havarovaný vrtulník, chvíli se mi cpala pod peřinu, chvíli se odkopávala, chvíli se ke mě cpala zády, za chvíli mi do ledvin zarazila kolena … a pak o čtvrt na pět začal Adam zase fňučet, ivka se rozhodla s ním odejít do obýváku, abych s Bárou mohl spát, ale ta to zaregistrovala a za hysterického pláče se jí zhroutil svět, neb ji maminka opustila … a já konečně vzdal hodinovou snahu o spánek, oblékl se, uvařil kávu a odešel pracovat. To bude ještě kurva trvat, než začne svítat.
Čas letí. Dobetonovali jsme obrubníky k terase, já do výkopu začal prát rozbitý beton původního chodníku a kamení, co jsem z něj vybral, a ostatní kamení, co mám na hromadě pod břízou od loňského budování cesty … ať se ušetří štěrk. A ten už je ostatně položený také, osm šestnáctka. Teď už stačí jen položít pár čísel jemného podkladového štěrku a pokládat dlažbu. Ale ta bude až na konci listopadu. Do té doby mám tedy spoustu času rozebrat dlažbu na terase … protože tu přeložíme novou dlažbou také. Jednak aby byla pěkná (teď je tam typická šedá parketa 10×20), jednak protože je zhoupaná a zvlněná jak sviňa. Tu budoval nějakej kokot … na hlínu dal geotextilku, na to cca 15 čísel jemného podkladového štěrku, a na to dlažbu. Ten jemný štěrk si časem různě sedl a dlažba se propadla. Ale především – čím jemnější štěrk, tím dražší (protože se musí v kamenolomu déle drtit)! Nechápu. Měli vedle domu firmu prodávající kamenivo, mohli nakoupit makadam, osm šestnáctku, jako nosnou vrstvu, ale ne, oni tam naperou obrovský množství toho nejdražšího štěrku … no, takže ho vyberu, odhaduju to tak na cca tři kubíky, odkopu ještě trochu hlíny, a pojedu hrubej štěrk jak má být, a založím to znovu. A pak dlažba. To už bude mrznout …
A z chodníku k terase je třeba udělat schod. Jůůů, ony se dají koupit regulérní schody, s různým povrchem … paráda! Když bude fešná dlažba, tak ať i ten schod vypadá pěkně. Notypičo metrový schod a dle povrchu stojí klidně tři tisíce, a doba dodání čtvrt roku??? Ceny mě šokovaly. Ale schod je třeba, a brzy, abychom ho zabetonovali ještě za přijatelných podmínek, a do té doby se nic dělat nemůže. Takže jsem ho vyhlédl, a sólo si pro něj dojel do Rousínova. Dali mi ho volně na paletě, a ještě že mě napadlo vzít s sebou kurtnu, a přikurtovat ho k té paletě … jinak bych na vozíku po šedesáti kilometrech dovezl jen pěkně drahou hromadu štěrku.
A do toho všeho řešení dlažby, schodů, obrubníků, a co a jak a kdy a podobně ještě otevřeli nové kolo dotací na nádrže na dešťovku! A já o nádrži uvažuju celé to proklatě suché léto, leč systémy na pouze zálivku zahrady byly dotované jen v obcích oficiálně postižených suchem. To se ovšem nyní změnilo a o dotaci na nádrže jen pro zálivku zahrady může žádat kdokoli. Hurá do toho! Podal jsem žádost, pak teprve zjistil, co to všechno obnáší, hodiny googlovat, zvažoval, zoufal si, trhal vlasy, optimisticky plánoval … jako neřešit dotaci a koupit si plastovou bečku „za svoje“ (cca 30k), tak je to celkem poho. Jenže když chci dotaci, tak musím do nádrže svést vodu z celé střechy, což na našem mírně svažitém pozemku není tak jednoduché – kdybych nádrž zakopal na jeho dolním konci, tak nemám kam vyvést její přepad. Při budování cesty nás nějak nenapadlo, že by v těch místech nebylo marné pro strýčka příbohu pod cestu položit zaslepené trubky, „kdyby náhodou“ … bylo třeba vyvést nějaké potrubí z pozemku k silnici / příkopu. Super. Kdybych chtěl zachytávat jen polovinu střechy (což je pravda trochu kokotina, když už si člověk pořizuje velkou nádrž), tak ji mohu zakopat na placu za domem, a přepad vyvést na druhou stranu tak jako jsou nyní svedeny tamní okapy. A tak jsem postupně došel k jednomu místu, kde by nádrž mohla být (s pohodlným přepadem), a všechny okapy se k ní ještě daly svést ve spádu. Neříkám, že tam nádrž kdy vůbec bude, ale pokud ano, pak už nyní musím přeložit svod vody z okapu u vstupních dveří – v současnosti jdou trubky okamžitě hluboko do hlíny, pryč od domu, a já je kvůli budoucímu spádu „dozadu za barák“ potřebuji vyvést na roh domu, a co nejmělčeji. No a musím to udělat nyní, než přede dveřmi položíme novou dlažbu, že. Zase ji na jaře rozebírat a podkopávat obrubníky kvůli přeložení dešťovky, to by bylo navomrdání. Takže potrubí přeložím od okapu na roh domu … jenže protože nádrž ještě nemám, tak je z toho rohu potřebuji zase napojit na původní potrubí. A tak co taky s pátkem, sobotou a nedělí, že, přece se nebudu nudit. Takže jsem to tak nachystal, a dokonce u toho zvládl vykopnout (překopnout) krtka, se kterým jsem tu bojoval snad měsíc … a mám zase klid a ne trauma při každém nahodilém pohledu z okna. Zabít jsem ho nechtěl, ale bohužel jsem ho pod zemí trefil … asi karma, hajzle. Kdyby ses nechal vykopnout hned po pár dnech, jak se na slušného krtka sluší, taks to beztak přežil a mohl sis vrtat za silnicí.
No, a tom posraném listí z vořecha se zmiňovart raději ani nebudu … letos jsem se rozhodl ho šrotovat sekačkou, a nahrnout ho na kompost, jestli se nějak lépe rozloží (za proložení jiným materiálem, s urychlovačem kompostu, …). A přitom za celé ty týdny nespadla ani kapka vody, listí bylo pořád suché a já vůl ho klidně mohl svozit na vozejku dolů k dědovi, ať ho spálí společně s listím z jejich vořešáku. Ten vořech mě tak sere, že jsem už reálně uvažoval o jeho ořezu „na pahýl“ …
Tož nad kopci začíná tma temně modrat, tak jdu teda taky pracovat, když už tu skoro dvě hodiny sedím …
Připojte váš komentář