Padá listí. Jako fest. Opadává šeřík, do vysoké trávy (to se teda bude hrabat…), bez už opadal a listí zpod něj někam zmizelo, není tam. Metr a půl vysoká škumpa je krásně červená, tam není co řešit, pár lístků. Jedna švestka je polomrtvá, skoro bez listí celý rok, druhá letos neplodila, a byla taky nějaká přešlá, listí všehovšudy nic. Menší jabloň trochu listí vyplodila (a přesně dvě jablka), větší přežila i jarní znásilnění, pardon, ořez sadařem amatérem, pardon, mnou, a dokonce trochu obrazila, a něco listí z ní také je. Jablko neměla jediné. Třešeň neměla jedinou třešni, ale listí dává. A bříza, ta děvka vysoká, z té se to sype jak lednový sníh z nebes! Jedno ráno jsem musel auto ometat koštětem, půl trávníku je plného jejích zlatých dukátků, a půlka je pořád na stromě. Čekání na hrabání.
Ale ořech. Ten zatracený ořech. Strom jak hora, ořechy jsem letos sebral dva, ale listí je z něj neuvěřitelnýho, a co vůbec s ním … názory na kompostování ořešákového listí se různí, obecně to není žádná sláva. Kompost z něj je naprd, nesmí pod kytky, a především strašně dlouho trvá, než se listí rozloží … protože má léčivé účinky, tak ony léčivé účinky i zamezují rozkladu, aktivitě plísní a hub, atd. Loni jsem listí shrabal pod strom na hromadu, na jaře bylo netknuté, akorát mokré, tak jsem jej nakonec zavezl do kompostu, a když jsem ho v létě přeházel, tak tam listí pod metrovou vrstvou jiného odpadu stále vesele netlelo. Nahovno. Kdekdo tady má na pozemku nějakou „zmolu“, kam může vyvést napoužitelný biobordel, ale my ne, jen koutek s regulérním kompostem … a jak se zbavit ořechového listí, když ho nechci dávat do kompostu? Spálit těžko, obklopeni sousedy, a hlavně listí padá postupně a půlka je ho dávno durch mokrá, než opadá všechno.
Shodou náhod jsem šel včera hlídajíc Báru vycházkou (konečně) zaplatit kamenivo, co padlo do cesty, a po vypláznutí 13 000 za různé štěrky se optal, kde by se tady na kopečku dalo zbavit ořechového listí. „No tak to zavez támhle, pod mezu k těm stromům, tam taky vozíme všechno listí tady ze stromů v areálu…“. Hohó! Náhle bylo „kam“! I když cca 150 metrů s plně naloženým kolečkem, ale i kdybych se tam měl doplazit, tak tam to listí odvozím. Ještě s padajícím šerem jsem tam dvě kolečka odvezl, na každém ještě naplněný pytel na brambory, ať jedu fakt vytížený, když už je to čtvrt kilometru, i s cestou zpátky. A dnes jsem se na to vrhl hned jak to šlo, a všechno ostatní listí odvozil na čtyřech kolečkách. A je to. Ořešákové listí je pryč. Mám radost jako malé dítě!
Přitom taková píčovina, a člověk o ní napíše zápisek na blog … to jsou ty trampoty majitele nemovitosti.
A loni touto dobou jsme se už s tátou dávno vrhli na zateplování střechy a úpravy podkroví. Ach jo. Pokračování je za rohem.
Je mi 33.
Připojte váš komentář