Další „poslední“. Celý den jsem strávil na koleji, od rána do noci. Pak již mi ta praha nepřišla tak fajn jako ve středu, kdy jsem po ní lehce cestoval a měl to trochu zajímavé. Včerejšek, to byl jen noťas, židle, vydýchaný vzduch pokoje. Po tom se mi stýskat nebude.
K půl třetí jsem šel spát, a to se na chodbě teprve rozjížděla rozlučková akce s jedním spolubydlou od vedle (jede na půlrok do hong-kongu). Přesto jsem usnul. Už jsem jen zaregistroval návrat ondry bůhví kdy a pak bylo ráno. Devátá hodina. Zkouška v jedenáct.
Proč já vůl tam byl přesně v těch jedenáct? Je to přece zkouška s Váňou, ten NIKDY nepřišel včas. Ten dokonce mnohdy nepřišel ani s hodinovým zpožděním. Když už, tak dvě hodiny sekera! Dnes to byla jen hodina a půl. Při čekání na chodbě jsem na křesílku chvílemi regulérně usnul. A čekal. Jako dalších padesát studentů. Přišel o půl jedné a do půl druhé zkoušel. Dohromady asi osm lidí. A pak, když už byl přede mnou jen jeden kluk, přišlo přesně to, co jsem čekal – že je prý nervózní a bude nervózní, dokud si nedonde na oběd. Doprdele teda! Ten kluk ho ukecal, že už měl být hodinu v práci, já se přidal s další holčinou, že nám jedou vlaky. Jeho vzal a když pak vycházel z učebny, takže má jít ten na vlak. Rychle jsem se vsocknul dovnitř celý šťastný, že vše stihnu podle plánu a on na mě Ale né, já myslel tu bloncku! No kurva teda… útlá dávčina v obtažené košilce nacupitala dovnitř a já se rezignovaně opřel o stěnu. Třeba mě vezme, třeba ne a půjde se najíst. A já tam stejně budu muset půl hodiny stát a čekat (s brutálním hladem), abych pak mohl jít hned první, až se s plným teřichem vrátí. Holka vyšla, já nakoukl dovnitř a on mávl rukou že teda ještě jo. Uff.
Posadil jsem se, pohotově zodpověděl tři otázky dohromady o padesáti slovech, nechal si zapsat jedničku s tím, že je to moje úplně poslední zkouška a šel jsem. Tak teď vás teprve čeká ta pravá divočina…
Ačkoli tím myslel reálný život, přede mnou byl úprk na vlak. Musel jsem si koupit bagetu na oběd a lístek (ve vlaku jsem si ho koupit nemohl, protože jsem v keši neměl ani stovku). Takže přes celý hlavák k překážkám s platbou kartou. Zavřené, samozřejmě. Vy vykurvený český dráhy, jděte do prdele! K bankomatu vybrat peníze, lístek, bageta, a po kratičkém odpočinku pod informační tabulí na druhé nástupiště. A bylo to všechno za mnou. Jedu domů. Ještě přes hodinu.
Zimní semestr skončil.
Připojte váš komentář