Týdny utekly. Musím se podívat, kdy jsem si něco naposledy zapsal, abych se měl odkdy odrazit. No, skoro celý červen mezitím uběhl … první týden byl krásně horký, jezdili jsme za našima k bazénu. Ač tedy jejich úporné solární vyhřívání vytáhlo teplotu vody na 34 stupňů … a to už moc neosvěží. Ale dvakrát nebo třikrát jsem byl ještě v lese, to jsem si k našim vždy zašlapal na kole. Jenže se mi podařilo štrejchnout přehazkou rantl, a utrhl lanko. To se snadno vyměnilo, ale seřídit mi to stejně nejde, řadí to blbě, na nějaké ježdění po kopcích nemám ani pomyšlení. K našim dojedu, těch 3:7 tam nacvakám a 90% cesty to neměním, ale na vážnější ježdění to není. Červen bez pohybu. Ale zase tak moc to nevadilo, protože poslední dva týdny nijak zázračně není. Léto v nedohlednu. Proběhly padesátiny na tradiční chatě (hrát bosej fotbal na strništi … boha jeho), závody u rybníka, kde si pak Hágen s Káťou ulovili pár pstroužků, a jinak nic zvláštního. Sem tam si s ivonkou zajdeme pěšky na pívo, ale jinak je to zase takové bezčasí. Je třeba pohnout s bydlením … na nový dům jsme se byli podívat, ale z majitelů vylezlo (resp. během schůzky vyplynulo), že se vůbec neshodují v tom, kdy by se mohli vystěhovat (dům jinde je rozestavěný). No po měsíci bychom se mohli připomenout.
Blíží se cesta … týden rybaření v Norsku. Taky neuralgický bod … přišli jsme k tomu jak slepí k houslím, tedy já především. Zatímco jsme v prosinci začali – ovšem neveřejně – fest šlapat do vlastního bydlení, šetření a intenzivního vydělávání peněz, tak se „o nás bez nás“ domluvilo, že v červnu pojedeme do Norska na tresky. A zatímco zbytek grupy tam už pravidelně létá letadlem, tak my pojedeme autem (dle táty lepší). Z místního vozového parku tam dojede jen náš bourák, takže jsme byli postavení do situace, že buď s ivonkou opravdu pojedeme taky, a nebo nepojede ani máma s tátou (teoreticky by neměli jak, a sami dva by stejně asi nejeli). Boží situace. Další zásek do „úžasného“ prosincového dusna … ani jsme se o tom raději nebavili. Ivonka z toho byla prvotně asi tak minutu nadšená, než mi to tedy bylo na vánočním večírku oznámeno, a z mýho nevěřícího pohledu pochopila, že tohle tedy můj hajlajt pro rok 2015 fakt nebude. Vzhledem k prioritě vyřešení bydlení, kterému jsme společně chtěli podřídit úplně vše (jsem si myslel). Místo toho jsem za měsíc se zatnutými zuby objednával trajekt za 12 tyček …
… a tak je ta šťastná událost tady, v pondělí vyjíždíme. Pocity výše se za jaro rozpustily, s bydlením se to také vyvinulo všelijak, a tohle holt beru jako „tak fajn, bude to naše letošní dovolená“. Finančně na tom samozřejmě nevykrvácíme, jedeme tam jen na týden, mimo trajekt už celkem (my dva) jiné náklady mít nebudeme. Původně jsem si také myslel, že se jede na dva týdny (aby mělo smysl strávit 4 dny cestováním), a dovolenou my živnostníci jaksi nemáme zaplacenou. Nakonec pojedeme půjčeným superbem (kombík), více místa, atd … no abych to shrnul, beru to jak to je. Jedeme do Norska. Bude to tam fajn, věřím, že budeme nadšení, po letech si zase zachytáme tresky, snad se v pořádku vrátíme. Ale je to věc, kterou bych si okamžitě odpustil, kdyby nás to mohlo hmatatelně přiblížit vlastnímu bydlení.
Připojte váš komentář