Před odjezdem na dovolenou

Po dlouhé době píšu jen do texťáku … současné tropické teploty se vyřádily i na mé elektornice. To si tak včera sedím u pc a pracuji, když náhle vypadl internet. Říkám si copak copak, asi nějaký problém na trase. Tak nechávám všeho a jdu vyvenčit kima. Po návratu stále stejná situace, tak restartuji router vytažením ze zásuvky. Internet se pak po chvíli rozjel, ale za pár minut takové temně intenzivní tucnutí zpod stolu. Zvláštní, že by se nějaký z kabelů posunul, nebo něco někam spadlo? Podezřelé … a na monitoru vyskočila hláška, že opět nejede internet. Souvislost? Stačilo sáhnout na trafo od routeru a bylo vše jasné – rozpálené, že nešlo udržet v ruce, v odéru spálených plastů, a na routeru samotném jen mrtvé diody. Tak jsem bez internetu … můj provider je na dovolené, a i kdyby nebyl, tak jsem ho před pár měsíci řádně překvapil tím, že mám doma ještě router, který on už roky zákazníkům nedává, takže by náhradní trafo asi ani neměl. Ale možná ho naši dnes koupí, jedou na nákupy.

A já si tak sedím u pc a nevím o světě. Teoreticky bych měl být bez novin, facebooku, twitteru a google readeru efektivnější asi tak o 187 %. Uvidíme po obědě.

Předně se ale musím začít balit na dovolenou, ačkoli jde z mé strany jen o to vzít foťák, žabky, plavky a nějaké to oblečení. A hlavně si vybrat knihy na pláž! Ještě jsem nezačal číst ty, co mám od říjnových narozenin. Přesto mě láká pokračovat v takové úsměvné tradici – už dvakrát jsem si vzal k moři Sto roků samoty od Marquéze a přečetl je tam. Tak možná…

O víkendu jsem hlídali příbuzným dům, ale spíše jejich psíka. Všemožné konstelace se sešly tak, že jej neměl kdo hlídat – a co teď s tím. Tak jestli bychom se ho s ivonkou neujali a nebyli s ním přes víkend v jejich letním domě na jihu, protože tam to mikeš znal a snad by ho to tak nestresovalo. No nestresovalo, odjezdu páníčka si ani nevšiml a vegetil tam s námi tři dny. Starý šumperák, který patří blízkému ivončinému bratranci a je na prodej, což ivonku neustále dráždí, ale … ale vzít si 2,5M hypotéku kvůli takové ruině a s šíleným (doslova!) sousedstvím (sousedem), to se mi fakt nechce. Ona bude ještě dva roky studovat, moje příjmy na volné noze jsou více než nejisté. Ale tři dny jsme se tam o to jako spořádaný pár s psíkem starali, likvidovali džungli v zahradě a opíkali buřty. Dokonce jsem byl i online, když jsem nastaroval hyperobstarožní pentium s 14″ monitorem.

Koupil jsem si nové kolo, za inženýra, ale o tom jsem už tuším napsal (jen si to nemohu kvůli off-line stavu ověřit). A tak jezdím a jezdím, tenhle týden docela poctivě, večer co večer na přehradu, což je sice v součtu slabých 7 kilometrů, ale stačí zabrat a doma se pak vydýchávám kompletně mokrej. A když začnu sbírat formu a bodl by se nějaký větší výjezd, třeba 70km Tovice, tak odjedu na pláž k moři … přemýšlím, jak bych mohl pokračovat tam. Ráno běhat? Těžko … to zas bude veget.

Prší… tak i na vyprahlou Vysočinu dorazil jemný deštík. Ještě že jsem nelelkoval u ivonky a po deváté vyrazil na kole domů, nejelo se lehce, ale lepší než v dešti.

Tak se najím a půjdu něco dělat.