A ještě k tomu poslouchat :music: Placebo – Running up that hill.
Blíží se druhá hodina ranní, čas včerejšího usínání. To jsem strávil celý den u pc, dopracovával závěrečnou část diplomky, od ranního sychrava do noční tmy. A pak doháněl pracovní povinnosti z minulého týdne. Bylo dávno po půlnoci, když jsem si pustil třetí díl Pacifiku, relax v posteli. A potom nic. Spánek nepřicházel. Ležení na pokraji čehosi nedefinovaného, občasná procitání a poznání, že jsem nespal. Jen s přivřenýma očima hleděl do šera. Dlouho.
Tak proč jít spát, když mohu být vzhůru.
Ranní agónie, sbírání sil pro výlez z postele … po pěti hodinách? Celý den na diplomce a facebooku, závěr dopracovaný, zkompletovaná literatura, dokončený úvod, přepracovaný závěr, a klid. Večer. Pozavírání wordů, excelů, složek. Prohlížeč s Gmailem a rudými štítky Dodělat! Do jedenácti práce, pak již jen zasloužená odměna, tři poslední díly Lostů. Půl druhé v noci, tak proč jít spát…
Placebo dohrálo a Brouci spustili své Včera. To mi teď nechybí.
Zpráva na skypu, že to v exitu na n2n žije, zastrčená za Losty. Temná noc nad vysočinou. Sypou se tam časem ssutky s temných mraků letíce – Dávným okem vykukuje někdy jen tvář měsíce. Jiný život.
Chci dopsat diplomku. Chci skončit školu. Chci to již konečně změnit.
And if I only could,
Make a deal with God…
Připojte váš komentář