Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Ta svoboda vstát i v neděli v 5:55

Povyrůstá mi osmička. Teď už to zase začíná bolet, ale kvůli tomu jsem brzy nevstával, to jsem si totiž nařídil budík. Líbí se mi ta možnost, že si můžu vstát kdy chci, a jít pracovat. I v sobotu, i v neděli. Dokud jsme bydleli v jednom pokoji, tak to bylo nemyslitelný. Ale teď? Toho času, co člověk najednou může mít … včera jsem měl celý dům vyluxovaný už před devátou.

Nejraději bych ta rána ale využíval na kolo. Jenže to by muselo být opravdu teplo, v chladu jezdím nerad, a co teprve v rose … a dnes je chladno, zataženo, před chvilkou lehce sprchlo. Červen. A ještě mě bolí osmička … 

Inu, co si dnes vymyslím za projekt? Včera jsem likvidoval poslední vosí hnízda, co jsem pod střechou našel. A pak šel natvrtat do teracových schodištních stupňů díry pro železné skoby, aby se daly trochu uchytit do betonu. Měl jsem to jen zkusit, a případně by táta přivezl profivrtačku … ale ono to šlo i jeho starou narexkou. A tak zase umím něco nového, a přežil jsem to bez újmy. Odpoledne jsme ze skály nalámali vhodné kamení do kamenice pod schody, nechali tátovi a mámě Báru a zašli na tři hodinky na oslavu Toma a Hanky. Fajn to tam bylo, ale to už byla osmička rozjetá jak dobytek, a ani páté pivo s ní nehlo, naštěstí ani se mnou. Ještě jsem doma složil kamení z vozíku, ten odpojil a zaplachtoval, a pak už si musel vzít i prášek na bolest, kterým se jinak vyhýbám jak čert kříži. A po klimbání u Hele vole, kde mám káru? mě ivonka vykopala do postele.

Ale co tedy dnes? Je potřeba ještě trochu prohloubit díru pro pravý základ schodiště. To si ale asi schovám na úterý, než přijede po práci táta a začneme betonovat. Mohl bych trochu pouklízet v dílně. A začít uklízet nepořádek na půdě nad domem a chystat tam stropy na zateplení … od omítnutí komína jsem tam v té výhni pekelné nebyl s tím, že počkám na chladnější dny, kdy nebude na střechu pražit slunce … a vida, chladnější dny bez sluníčka jsou tady, a na půdu se mi rozhodně nechce. Hm. 

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.