… a já prožívám … večer. Ano, lahev veltlínského červeného svatomartinského (stále ještě) jsem za poslechu Ellie Goulding vypil sám, neb ivonka má službu a musí být na telefonu pro případ, že by se zase někdo rozsekal na náledí a jeho ledviny se někomu hodily. Vstávat v 5:09 ráno a v 22:25 u toho posraného pc stále ještě sedět. #drunktweet
Řeším s eshop managementem nastavení brutální slevové akce na štědrý den, což je třeba řešit do noci, neb je fajn mít to připravené předem. Kdo by se s tím chtěl v ten svatý čas řešit, raději to mít vše přednastavené.
Dj … kamarád. Roky nejbližsí kamarádi na vesnici, a letos jako když utne. Doslova. Bylo to tím mým blbnutím na silvestra? Nedivil bych se. Bylo to jeho nástupem do ajbíemka a jinam v Brně a „zpičovatěním“, jak říkají ostatní? Možná. A tak jsem mu dnes před koncem světa na fejsbůku napsal „Chlape, co my celej tenhle rok děláme?“ … a i přes „zobrazeno“ nedostal odpovědi. No, považuju to za vyřešené, krok jsem udělal. To budu na své svatbě bez člověka, díky kterému jsem potkal svoji ženu?
Prosinec. Ivonka vstává v 4:59, můj budík v 5:04 mi jen dává na vědomí, že druhé zvonění v 5:09 je finální. A tak vstávám také a v polovědomí si čistím zuby, předcházím jí do zimy, abych jí otevřel bránu z dvorka a „vypustil“ ji ve vymrzlém bouráku vstříc Brnu, a jdu si z dolčegusta vyždímat ranní espreso grande … po čtvrté odpoledne ji přivítám, stmívá se a opojeni vínem se k osmé válíme pod peřinami konzumujíc, co nám nova nabídne.
Nechávám se unášet svou vinnou depresí.
Dj nereagoval. Přišel jsem o kamaráda.
Ať si nasere.
hughhh
smutny to pribeh takhle o svatcich.. ale co nadelas, takovy je holt zivot