Realitní sezóna končí

Říjnové páteční mrazivé ráno, za orosenými okny se před okamžikem rozšeřilo. Schránka plná práce. Má být krásně, chladno, ale slunečno. Ivonka přijede z práce, a půjdeme na procházku. Na pívo? Měl bych ale po týdnech vyjet na kole … nebo si udělám velký výjezd o víkendu? Otázky.

Realitní sezóna končí … tak, i onak. V mejlu mám od makléřky rezervační smlouvu na dům tady kousek od nás. Má své vady, asi se v jeho útrobách skrývá nějaké to překvapení (v šedesátých letech se asi z TOP materiálů právě nestavělo), ale v tuto chvíli je bezproblémově obyvatelný, a žádné nutné zásahy nevyžaduje. Původně byl prodáván za 3 mil., letos už za 2.6 mil. Makléřce jsem zavolal, že za 2.3 jej rovnou koupíme. A hned mě ujistila, že s tím majitelka souhlasit nebude. Vzhledem k původní kupní ceně a nákladům rekonstrukce je už při ceně 2.6 mil. „ve ztrátě“, a o dva měsíce dříve jiné vážné zájemce odmítla, když chtěli snížení ceny. Že pokud sleví, tak o max desetitisíce … hm, super. Že s ní ale bude mluvit, a pak večer zavolá. Šli jsme se s ivonkou odpoledne projít, přes Dopíčelní kolem kopečku, kolem „budoucího domova“. Večer se makléřka ozvala, a začala tím, že pro mě má dobrou zprávu… což jsem popravdě ani nečekal. Prý je majitelká ochotná snížit cenu na 2.45 mil (-150k), a ona (makléřka) že si sníží odměnu z 5 % na 4 %, což ve výsledku ubere dalších 30k. Místo původních cca 2.75 mil by vše vyšlo na 2.57 mil. No, v létě se majitelce z „letní chaty“ asi jen tak nechtělo, ale za podzimních mrazíků s vyhlídkou další zimy strávené dojížděním z Brna na nevlídnou Vysočinu a staráním se o prázdný vymrzlý dům … podlehla. Timing, pičo!

A tak jsem jí druhý den zavolal, že to bereme. Rozjede se kolečko odhadu, hypotéky, rezervace, kupní smlouvy, katastru … a všeho. Aktuálně mám před sebou rezervační smlouvu, důkladně si ji pročetl, a koukám, že mrška makléřka si náhle účtuje rezervační poplatek 4.2 %. A to se podívejme. Takových 5 929 Kč jako když najdeš, skoro přesně tolik bude stát odhad. To bude holka muset vysvětlit. 

Včera po obědě – poté, co jsem makléřce zavolal, že do toho půjdeme – jsem vyrazil na vlak, a svezl se do Brna. Bublina šla na další ultrazvuk. Bublina bylo naše kódové označení pro mimčo, dokud jsme jeho existenci tajili … což bylo docela dlouho, protože jsme „asi počali“ 13. května, a už 23. května to ivonka zjistila – v autě se jí udělalo z ničehonic nevolno, tak si doma udělala těhu test, a hele, slabounká čárečka, co byla každý den silnější. No a na „velký“ ultrazvuk šla až ve čtvrtém měsíci. A tak ji familiérně nazýváme bublina nebo bublouš. Na prvním ultrazvuku potvrdili, že je úplně zdravá a má správné počty končetin, správně dlouhé, a bez všelijakých Downových syndromů. Jenže ivonka má vrozenou srdeční vadu, stenózu plicnice. Včera jsme tedy šli na kardio ultrazvuk, na 16:20. Já tam dobloudil šalinama, ivonka dorazila autem přímo z práce, v 16:00 jsme seděli v čekárně, před námi tři matky. V 16:20 vyšla sestřička, že mají asi tři čtvrtě hodiny skluz, a to tam akorát přišla rodinka s malým chlapečkem, kteří byli objednaní až bůhví na kdy, s tím, že to bude ještě o skoro hodinu později … sestřička se otočila k nám „Snad jen kdyby ostatním maminkám nevadilo, že bych vás zvala přednostně…“. Ach jo 🙂 Ale co, náš prcek je zavřenej v břiše a nic nezmůže, zatímco snažit se tam dvě hodiny zabavit tříleté dítě může být neskutečná záležitost. Když jsme v sedm dorazili domů, tak z lahváče odskočilo víčko jen jak jsem se na něj podíval …

Bublina je v pořádku, srdíčko má v pořádku, plicnice se zdá normální. Po porodu se „tlaky“ v srdci a cévách změní, a pak se může nějaká vada projevit, ale v tuto chvíli to nic nenaznačuje. Prostě je vše v pořádku … až si sem tam zapomenu uvědomit, jak je to důležité.

Ale jestli je to kluk nebo holka pořád 100% nevíme. „Pindíka tam nevidím, spíše tedy holčička, ale má nožky u sebe a nejde to říct s jistotou…“ … to už jsme slyšeli několikrát. Nožky u sebe, a ruku před obličejem. Póza, co nasadí pro každý ultrazvuk. 

Člověk ani nemůže koupit doménu …