Žádné dráma, jenom v Čechách od rána chčije a sem na Moravu to má dojít. Ale zatím svítí slunce a jen se zvedá vítr. A zítra máme dětské rybářské závody a to to tu asi propukne naplno. Asi to nebude taková pohoda jako dříve.
Před třemi týdny jsme s ivonkou malovali pokoj. Vymalovaný byl už dlouho, a v posledních letech se do malby u stropů a za skříněmi pustila plíseň. Drobné tečky přerostly v hrůzy, na které jsme my byli zvyklý, ale neznalému by vyrazily dech. Jeden den se odsunul nábytek, vše vyšplíchalo savem, a my šli spát k staromódní babičce. Ta moje představy vtipně překonala hned záhy, kdy se nás cca v deset večer přišla potichu zeptat, jestli máme dost polštářů pod hlavou. Hm 🙂 Ivonka chodila do práce, já se známým malířem dva dny úřadoval a pak čtvrtek pátek doháněl práci. Pokoj je nádherný, nábytek trochu odsunutý od stěn (aby dýchaly), vyházela se spousta bordela, co si tu ivonka všemožně syslí … úspěch.
Týden nato byly čarodejnice, kdy se nic velkého nepořádalo, poseděli jsme do noci na fotbalce a pravda, nebáli jsme se toho. Co si vzpomínám, pivo, pivo, pivo, becher, becher, pivo, becher, rum, a navrch půl litra vína v noci pod třešní uprostřed zahrady. A prvního, ve středu, na Prahu! Sestra byla druhý týden v Thajsku a my jeli k ní na byt, postarat se o kytky a povýletovat po Praze. Vzali jsme to přes Pardubice a nabrali Dana, který nám slíbil schovat auto v garážích pasáže kousek od bytu, kde dva roky pracoval. Prošli jsme s ním kousek Prahy, na Olši si dali plzeň a večeři a na bytě padli do postele, ráno nás čekal Karlštejn. Dorazili jsme tam vlakem, zamraženým mokrým dopolednem vylezli až na horu, kde nás jedna srbská držka předběhla ve frontě, že jí „na jižní spojce stojí čtyři autobusy výletníků, co mají revervaci, kterou už nestihnout…“ atd atd … bylo mi to relativně jedno, měli jsme cca 40 minut čas do další prohlídky, ale přesto bych těch 24 minut ve frontě využil jinak. Třeba s pivem v ruce! 😀 Prošli jsme si hrad, já si osvěžil znalosti mapy cs_karlstejn.map a posilnění jsme jeli zase do Prahy. Ivonka si zalezla do postele, já si musel sednout k vyřizování mejlů a večer jsme vyrazili za Danem, Ondrou a Jakubem (mí bývalí spolužáci) do Tlustý koaly. Střídmý večer se samozřejmě protáhl až do půlnoci, neb si jeden netroufl tamním drsným servírkám říct něco jako „Další pivo už nechci“ tak, aby ho z toho nepíchlo v děloze. Jemným poprcháním jsme se tedy blížili k bytu, a po vystoupení z posledního autobusu zkušeně přešli správnou ulici a mířili pěcho ven z Prahy a vůbec nám to nebylo divný, že těch padesát metrů k bytu jdeme už deset minut 🙂 V pátek nebylo o moc lépe, ale do ZOO jsme stejně vyrazili a byli tam až do kdoví kdy… medvědi, sloni, gorily … sice jsem pořád dělal ofuky, jak se mi tam nechce, ale bylo to tam fajn. Únavný, to ano. Dokonce byla taková zima, že jsem si nedal ani pivo. To až na Olši nad svíčkovou, která mě dokonale uspala. Z toho mě vytrhl telefonát Dana ohledně odjezdu a začalo balení a scuk u garáží, kde jsme vyzvedli auto, u bytu naložili saky paky a vyrazili z hlavního města na východ – že Dana s Katkou vyhodíme tam u nich a někdy v noci dojedeme domů. To se zvrhlo v přespání u nich na chalupě, noční procházku temnou obcí a ládování trekového kola do kufru oktávky tak, aby v ní i poté mohli jet čtyři lidi 🙂 Což se podařilo 🙂 V sobotu ráno jsme ještě pomohli Danové mámě nasoukat na půdu překážející dřevo a vyrazili jsme dál, na langoše na Lichnici a pak už rovnou domů.
V sobotu jsem posekal trávník kolem domu, spálili jsme větve z hlohyně a jabloně, a s takto hezky udělanou žízní se šlo na čtyři pískovnu. Z neděle si nic zajímavého nepomatuji, a to se snažím. V úterý přijela sestra z Thajska, tak se popíjelo doma (v sobotu či kdy zase letí na čtvrt roku do Kanady, pro změnu), ve středu jsme jeli do Brna nakoupit ceny na dětské závody a včera jsem si užil zabití, kuchání a čištění cca 75 pstruhů, kteří se budou dnes na ony udit. Chtěl jsem vyrazit i na kolo, ale taky tu mám dřevo na štípání, a blíží se ten déšť … a já tu zatím sedím a datlím blbosti do blogu. Ale jednou za čas je tomu třeba 🙂
Připojte váš komentář