Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Vše kvete, v půli května

Tak jaro už během čtvrtečního rána valí na plný kule. A já si řekl, že si blognu, protože co už, ve čtvrtek většinou řeším ranní odvoz do školek, odpolední svoz … i když brzy vstanu, tak sotva dojím snídani a pár desítek minut se v něčem pracovně vrtám, už je musím jít budit. A pokaždý se zapřísahám, jak musí chodit dříve spát, protože to je strašné martýrium, dostat je z postelí. A donutit Adama se obléct, jít na zuby, vyčůrat (Bára už je samostatná rozespalá jednotka) … a pak má ještě nachystané jiné šortky než chtěl, a je konec světa. Až se z toho šprajcl přede dveřmi do své třídy, a hotovo, nepůjde do školky. Odešel do rohu šatny, zády ke mně v náručí drtil plyšového vlčíka … to bude zase přemlouvání a slibování, říkal jsem si. Ale záhy „naštěstí“  někomu začala téct krev z nosu, a povyk kolem toho ho zvědavě nalákal do třídy, zavřel jsem dveře a zmizel jak pára nad hrncem 😀 Ach ty děti …

V pondělí ráno kolo do servisu v city, na přehození zimních kol, a servis či doplnění klimatizace. Za prvních jarních dní, kdy byla poprvé po zimě potřeba, jaksi nechladila. Vůbec. Bylo mi to divné, ale naposledy se servisovala doplňovala čtyři roky zpět … tak že by málo plynu? Z legrace jsem si dříve koupil modul na diagnostiku přes telefon, auto jsem napíchl a snažil se z nepřehledné aplikace něco vyčíst. Chyb tam vyskákalo hodně, ale „nízký tlak“ v klimě nikoli, naopak něco o chybě „snímače tlaku G65“. A v servisu se to potvrdilo, plyn naplněný na 95% (po těch letech obdivuhodné), ale snímač G65 KO. Klima se nezapne, řídící jednotka netuší, jaký je v ní tlak. Bohužel ten snímač na skladě neměli, ale opravu bych měl zvládnout sám, jen se k tomu dostat (prostorově – na obrázku pozice 5, skoro pod motorem). Když jsem přijel domů, první dotaz ivky byl na klímu, protože (dnešní) cesta z Brna v letních hicech bez klimatizace … no málem ji vomejvali. Tož to bylo jasné – snímač objednán, i s 1cm těsnícím kroužkem za 85 Kč, a prostě to musím nějak samodomo zvládnout. Včera díl dorazil, a pustil jsem se do toho. První krok, odepnout konektor, mi zabral snad hodinu. Taková zajišťovací pičovinka, kterou je třeba zmáčknout, aby se níže něco uvolnilo a konektor šel vytáhnout. Pičí jak u opravy lakatoša. Špičky prstů domačkané do necitliva, od šmíru až po loket, na kterém jsem se řízl o kryt (horkého) motoru, takže ještě od krve. Až jsem konektor konečně vycasnoval, a naznal, že sedmnáctkou klíčem tam toho někde dole fakt moc nesvedu (abych senzor odšrouboval), s nějakými cca 30° volného prostoru. Takže seříznout starý 17 klíč (pilkou na železo to bylo taky na pět vyčerpávajících minut), zajistit na drátek, abych o něj někde v motoru nepřišel, a dobré dílo se zadařilo, starý senzor venku, nový nasazen a našroubován, konektor nacvaknut, nastartovat, vohulit klímu, a za půl minutky už valil studený vzduch. Jseš king, Ozi, kurva king!

A zatímco jsem pičoval ponořený v motorovém prostoru, tak mi za zády pomaličku rostl trávník. Kolem křížku už se to zelená, dvakrát třikrát denně kropím … jenže vedle křížku na rohu pozemku také stojí majestátní bříza. Když jsem tam rovnal terén, tak jsem na její větve obalené jehnědami hleděl trochu nervózně, ale „výsledek“ jsem fakt nečekal – před týdnem travičky prvních pár centimetrů, a po větrném dni po celé ploše hlíny/trávníku koberec jehněd. A nenaděláš nic. Vlézt na to nemůžu, a i kdyby, tak co, shrabu jehnědy i s klíčící trávou? Prostě bezmoc, ale holt si musí tráva poradit. Asi se jí to daří. Druhá věc je, že bříza má kořenový systém blízko k povrchu, a doslova „vysává“ vláhu ve svém okolí (a je to tu opravdu znát), takže onen trávník čeká osud polopouště … ale lepší než původní hromada hlíny porostlá plevelem.

A když se nerejpu v tomhle, tak mám pár týdnů hlavní projekt. Totiž, když jsme dům kupovali, tyčící se na kopečku nad křižovatkou, obehnaný z oné strany vysokou starou „kamenicí“, tak jsem šokovaně zjistil, že z jedné rozpadlé trubky v kamenici nevytéká „nějaká voda“, ale přepad ze septiku. No to mě poser. Pomalu metr nad zemí, u cesty, a ona betonová trubka dávno rozpadlá, takže to teklo spíše po a skrze kamenici … spáry mezi kameny dávno vymleté, kamenice oslizlá hnusem, příkopem  teklo x metrů líného hnusného potůčku do svodu kamsi pod silnici … strašné, ale nenaděláš nic. Uvažoval jsem o domovní čističce, aby se do toho záhy pustila obec s tím, že se občanům pokryje 90% nákladů (jupí!), aby se záhy zjistilo, že projektující firma jsou diletanti až podvodníci, takže se celý projekt domovních čističek zase o roky oddálil (doprdele už!). No, roky zpět jsem také na mezi nad kamenicí objevil páchnoucí ďouru, a zjistil, že tam mělko pod terénem vedou staré trubky onoho trativodu, a v tomto místě se lomí svah, a tedy i ony trubky. A místo „kolena“ prostě mezera mezi trubkami. Fikaně jsem tam pak svedl svod dešťové vody ze střechy, a tak nějak navolno jej nechal téct do této díry, aby  to následné deště hezky „proplachovaly“, především onen potůček za kamenicí. Jenže tenhle občasný proud vody skrze vymletou kamenici možná ještě více přispěl k tristnímu stavu oné betonové trubky, která už prakticky přestala existovat … zařekl jsem se, že s letošním vyvezením septiku, kdy bude několik dní trvat jeho naplnění po přepad, musím kamenici vyřešit. Zezadu se prokopu k trubkám, napojím PVC trubku, vyvedu skrze kamenici místo původní betonové, zabetonuji, opravím spáry … na, ehm, nezákonnosti tohoto řešení odpadní vody se jaksi nezmění nic, ale aspoň už nepoteče „po kamenici“.

A tak jsem – hned ten den po vyvezení septiku – kopal a kopal (samý kořen od blízkých stromů), cca 40 čísel pod zemí narazil na starou betonovou trubku, změřil její obvod a zjistil, že průměr je 22 cm. No super, jak z 22 cm betonové trubky spolehlivě přejít na PVC plastové trubky? Absolutně napiču rozměr, přechodky z kameniny na PVC se vyrábí v průměrech 20 nebo 25 cm, a to ještě jeden takový kus k pohřbení do hlíny stojí klidně i 1 500 Kč. Boží. Toho promýšlení kolem. Nakonec jsem nekoupil žádnou speciální přechodku, ale mnohem levnější obyčejnou redukci z 250mm na 125 mm (to bohatě stačí), že ji nasunu na tu betonovou rouru, a obetonuji, a prostě to musí „stačit“. A dál už budu pokračovat 125 trubkou. A tak když jsem se na to nachystal, a rozebral popraskanou betonovou rouru „do kamenice“, tak mi pak k nohám vypadla i ta přívodní roura z hlíny, protože tam byla zlomená. No super, takže nutnost zvětšit výkop a dostat se k zachovalému zbytku přívodní roury. A když jsem k ní pak na zkoušku přiložil ono redukci, tak mi došlo, jaká je to blbost … protože pokud tu redukci nasunu na betonovou rouru, tak 4cm stěna roury ubere podstatnou část prostoru oné pokračující 125 mm zredukované díry. A to už by byl při nějakém slejváku opravdu problém. Dřepím v díře, čumím na starou betonovou trubku, a jen si šeptám dopiče dopiče dopiče … den za dnem, den za dnem. A septik se pomalu plní. Ale! Vnitřní průměr je 16 cm! A 160 PVC trubku doma mám. Přiložím, a jako, ono by to šlo, když se to fest obetonuje. Koupím redukci 160 na 125, tu brutálně přibetonuji ke staré trubce, a dál pojedu 125 v plastu. Jupi jou! A ona se dělá i redukce 150 na 125, absolutní výhra, ta se krásně vsune do staré trubky (160 je ještě moc velká), vybetonuji vymazelným betonem z přesátého písku, jaj, to bude bájo! Koupím 150 redukci, skladník mi ji vydá, a doma kurva zjistím, že je to 160 na 125. To si piča už děláte prdel! Tož jsem z redukce nahoře vyřízl 1 cm mezeru, aby šla trochu zmáčknout a lépe pasovala. Tak to holt bylo trochu složitější, ale hezky jsem si zabetonoval a starou trubku i navazující plastový kus obalil kolečkem betonu, mezírku uvnitř trubky mezi plastem vymazal betůnkem jedna báseň. Na večer hlásili déšť, který by mi nyní tekl z redukce přímo do výkopu, a tak jsem si to naměřil, a seřízl 2m 125 trubku, a večer ji tam dírou v kamenici prostrčil a dočasně nasunul. A je to, už se může zvolnit, a řešit obetonování plastové trubky v kamenici, opravu starých spár …

A o několik dní později se jdu kouknout, jak to hezky teče, když se vypouští vana po koupání dětí, a šokovaně zírám na proud špinavé vody, který nyní konečně „nestéká po kamenici“, ale brutálním proudem tryská až skoro na silnici. To ne! No, mohlo mě to napadnout, že když je přepad veden pod zemí shodně se sklonem svahu, a v tomhle klesání pokračuje i skrze kamenici (cca 40°), tak ta voda pak nabere – obzvlášť v hladké plastové trubce – pořádnou rychlost. Málem mě vomejvali. Takhle to být nemůže. No, ale abych to zkrátil, přece jen bych mohl také něco dělat, … tak jsem se rozhodl pro nasazení kolena, a svedení toku i za kamenicí (tedy u silnice) oranžovou trubkou hezky kultivovaně k zemi. Trubka se přetře šedou barvou, vysadíme kolem ní dvě statné túje, a prostě to nebude tolik na očích. Řešení napiču, ale řešení. A pak to zamítl. Všiml jsem si, že jedna vymletá díra u paty kamenice  pod původní trubkou není chybějící spára/kámen, ale pozůstatek díry po drenážní trubce. Hm, takže je tu průchod kamenicí dole u země. Akorát že na druhé (naší) straně kamenice je metr a půl hlíny. Táta to navrhoval už dříve, že by to bylo lepší prokopat se někde u země, než mít trubku trčící z kamenice metr nad zemí. Ale nedovedl jsem si to kopání do skoro dvou metrů hloubky představit. A teď už jsem měl půl metru vykopáno, tak jsem holt pokračoval dál. Strašný. Po prvních hodinách jsem si myslel, že to bude na 14 dní práce, abych se druhý den prokopal až dolů, a oranžové střepy drenážní trubky v nabírané hlíně málem vořval úlevou. Jako kopat „pod sebou“ ve výkopu cca 50×70 cm … protože fakt nechci v kýblu vytahovat kubíky hlíny  … to byl fakt náročný boj hodný uznání. Načechrání kousku „podlahy“ pajcrem, dřepnout s plechovým žufanem a zahradnickou motyčkou, nahrnout si trochu hlíny do žufanu (představte si všechny ty kořeny a kořínky všude …), nadzvednout ji nad sebe a vysypat do kýblu (a ne do xichtu), pořád dokola, … ale zadařilo se. Jen byla ta drenážka sevřená kameny, takže i klečení v trávě (a blátu) na venkovní straně u kamenice, a rozbíjení drenážky a starého betonu / kamenů kolem ní majzlíkem, nejdřív krátkým, a pak jsem si musel vyrobit majzl ze skoro metrové trubky, abych to mohl demolovat hluboko v kamenici. Operační prostor na druhé straně ve výkopu je na nějaké ohánění palicí a majzlem … opravdu omezený. 

Jenže to jsem pak jel jedno odpoledne k našim štípat dřevo, aby po hodině štípačka klekla, z olejového čerpadla začal téct olej … další den zaražený v motoru auta a o půl sedmé se mi už mlátit do kamenice nechtělo. Tak uvidíme dnes. Ještě jsem nezkoušel, zda skrze stávající díru procpu 125 trubku hrdlem napřed (takže ještě širší). To bude ještě pěkných pár ran do majzlu … 

 Vše kvete. Třešeň pryč, švestka skoro také,  ale jabloň v plném proudu, šeřík nakvétá, jakási růžová okrasná třešeň bude dnes absolutně fotogenická, včera letní den (29°C), dnes má být další, ale přechod fronty a zítra déšť? No klidně, je sucho jak prase. Děti se dožadují napuštění bazénu, žena vytažení grilu, já nevím, jestli dřív zalévat nový trávník, sekat trávu, zalévat borůvky, čistit vapkou dlažbu terasy,… abych si pak v devět chystal večeři, kdy mi hlady kručelo v břiše ještě u počítače. To jsou ty dny, to jsou ty dny … 

Asi jsem si toho chtěl zapsat více, ale musím také něco dělat. Za hodinku a půl oběd, sotva po něm zajedu do pracovního tempa, tak už abych se chystal pro Adama do školky (Bára má dnes „edukačky“), a když už pak bude doma, tak toho také u počítače moc neudělám, a v takový krásný den bych s tím také sekl nejraději ve tři, a vypadl ven… tož uvidíme. Desátá dopolední, a venku už 22°C. Je to tu 🙂

 

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.