Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Vybočení ze stereotypu spěchu… příjemné

No ano, dnešek se docela táhne… jak jsem za to vděčný. Ani si nepomatuji, kdy se to stalo naposledy. A pozor, byť je jedenáct, dnešní den ještě nekončí… a dlouho nebude. I když …

(To už bylo kdysi dávno, nestojí to za to číst)

| Ze života | 8 komentářů

Komentáře (8)

  • Charlotte

    no jo, a já ho začala taky hledat u sebe 😀 něco v tom smyslu na blogu taky mám, ale pravděpodobně jsem ho nepřirovnala k polštáři, ale k něčemu jinýmu…

  • Elaine

    Já spíš souhlasím s Junem – ležet v náručí toho, koho miluju, je úžasný, ale pokusy o usnutí jsem vzdala už dávno. Buď rád, že aspoň usneš 😉

  • Charlotte

    Elaine >> tak to mám asi štěstí… jakmile mi totiž leží v náručí trochu unavenej, okamžitě se mu začnou zavírat oči… a pro mě je to opravdu nejlepší regenerace pro nervy 😉

  • Raul

    ze sis to vcera uzivala brecenim 🙂

  • Charlotte

    Raul >> taky musíš všechno prásknout 😉 ovšem můj pláč vůbec nesouvisel s tím, že se na něm špatně leží, nýbrž s tím, že už na něm moc dlouho ležet nemůžu 😉

  • Raul

    sorry, ze jsem to vykec 🙂 vykouzlila si usmev na me tvari :))

  • Charlotte

    Raul >> vážně? tak aspoň něco ;))) ty na tý mojí taky 😀

  • Charlotte

    btw – tak jsem pročítala svůj web, a to že mužské tělo je nejlepší polštář, je napsáno taky u mně v otázkách 😀

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.