No ano, dnešek se docela táhne… jak jsem za to vděčný. Ani si nepomatuji, kdy se to stalo naposledy. A pozor, byť je jedenáct, dnešní den ještě nekončí… a dlouho nebude. I když …
(To už bylo kdysi dávno, nestojí to za to číst)
Vybočení ze stereotypu spěchu… příjemné
|
Ze života |
8 komentářů
Charlotte
no jo, a já ho začala taky hledat u sebe 😀 něco v tom smyslu na blogu taky mám, ale pravděpodobně jsem ho nepřirovnala k polštáři, ale k něčemu jinýmu…
Elaine
Já spíš souhlasím s Junem – ležet v náručí toho, koho miluju, je úžasný, ale pokusy o usnutí jsem vzdala už dávno. Buď rád, že aspoň usneš 😉
Charlotte
Elaine >> tak to mám asi štěstí… jakmile mi totiž leží v náručí trochu unavenej, okamžitě se mu začnou zavírat oči… a pro mě je to opravdu nejlepší regenerace pro nervy 😉
Raul
ze sis to vcera uzivala brecenim 🙂
Charlotte
Raul >> taky musíš všechno prásknout 😉 ovšem můj pláč vůbec nesouvisel s tím, že se na něm špatně leží, nýbrž s tím, že už na něm moc dlouho ležet nemůžu 😉
Raul
sorry, ze jsem to vykec 🙂 vykouzlila si usmev na me tvari :))
Charlotte
Raul >> vážně? tak aspoň něco ;))) ty na tý mojí taky 😀
Charlotte
btw – tak jsem pročítala svůj web, a to že mužské tělo je nejlepší polštář, je napsáno taky u mně v otázkách 😀