Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Vyčerpání

Čtvrteční večer, zítra pátek. Sedím u počítače a nejraději bych jen tupě zíral skrze monitor na stěnu za ním. Úplně vyřízený. Projel jsem se na kole, slabých šest kilometrů, ale očividně mi to úplně stačilo.

V pondělí či kdy dorazil e-mail z hypoteční banky, že jsme nedodali kompletní dokumentaci. Do půlky února jsme měli dodat taková lejstra jako výpis z katastru o věcném břemeni služebnosti stezky a cesty, o vlastnictví nemovitosti atd. To jsme vše poslali, ale protože nám první řízení o věcném břemeni zamítli, tak na tom listu vlastnictví bylo uvedené jiné číslo jednací než na návrhu na vklad. A jiné datum podpisu smlouvy mezi námi a sousedkou. Ejhle problém. Dodejte odpovídající dokumenty, jinak nesplníte podmínku X. Píšu zpátky „Hovno, podmínku X jsme splnili tím, že jsme dodali výpis s vyznačeným věcným břemenem, všechno je tedy cajk.“ Odpověděli, že podmínka splněna není, protože nesouhlasí jednací čísla yada yada yada. Měl jsem sto chutí jim napsat, ať mi v úvěrové smlouvě podtrhnou, kde přesně toto mají napsané, ale spolkl jsem to a zajel na katastr nechat si vystavit kopii druhého (úspěšného) návrhu na vklad a s druhou smlouvou ho poslal na Prahu. Ale bylo to takové letmé připomenutí, že po hyperhektickém podzimu a začátku zimy (pracovně a hypotečně) a následně ještě hektičtějším přelomu roku (chystání domova) nic neskončilo … se štětkou v ruce se na hypotéku nemyslelo, ale ta mrcha tam stále číhá. Skoro mi u oběda zaskočilo, pípl email, a „Vážený pane June, Vámi zaslané dokumenty nesplňují podmínky hypotečního úvěru …“ … to člověk číst nechce.

Mírně jsem uklízel v dílně, a vyhazoval harampádí. Bylo v něm i několik klik, a ve dveřích byla klika jen na přání. Že by tam nějaká pasovala? Chvíli jsem s tím soupeřil, a vyhrál, a najednou mám dveře s klikou, která nezůstane v ruce, když trochu zaberu. Jů! Úspěchy programátora. Stejně tak mi ve dveřích do kanclu chyběla jedna ze čtyř skleněných výplní, vnuk majitelky ji prý hlavou vysklil … aby mi sem netáhlo, tam jsem díru zakryl igelitem, a na Brno dobrý. Ale … budu takhle časem řešit všechno? Izolepou? A tak jsem si tu tabulku naměřil, v city našel sklenáře, s ním po půl hodině našel i odpovídající sklo, a doma se do toho pustil. Vypáčil jsem laťky, trochu očistil starý tmel, napatlal silikonem, nasadil sklo, natloukl zpátky laťky, očistil silikon. A ty vole, mám vopravený dveře! Úspěchy programátora. 

Božínku, pěkně jsem se na tom kole unavil.

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.