Krajina za okny, zalitá sluncem. Druhá hodina odpolední. Šli jsme spát po jedenácté, ale Báru bolelo bříško a i když se snažila usnout, co pár minut se rozeřvala. Až do půl druhé. Kolem šesté se probudila hlady, ivonka kojila, a já koketoval s myšlenkou, že už tedy (polomrtvý) vstanu k práci. Nedopadlo to, vstal jsem až v sedm, jak se za okny rozednilo. Po osmé volá tchán, že cca za hodinu přijede domluvený servisák na plynový kotel. Šel jsem informovat ivonku, a vyklidit z kotelny vše, co by tam překáželo. Jen jsem se vrátil k PC, volal tchán, že servisák je před domem. Asistoval jsem mu u zkoumání kotle a bojleru, pak přijel i tchán, možná hodinku tu byl. Jen co odjeli, tak začala ivonka chystat malou k prohlídce u doktorky, kam jsme vyrazili v jedenáct, a cca ke dvanácté byli zpět. Hodinu šomtání kolem oběda, šel jsem zase na chvíli k PC, a pak zase dolů naložit kočárek do auta, aby mohli holky do městyse korzovat s kamarádkou. Venku je jarní den jako letos ještě ne, sluníčko a dvanáct třináct stupňů. Chci jít na kolo, celý zbytek týdne má být škaredě. Takže půjdu, strávím venku cca hodinu, pak se budu dávat chvíli dokupy, s lahváčem se vrátím k PC a budu unaveně koukat skrz monitor. Bude čas večeře, a je pondělí, takže seriál První oddělení. O půl desáté se vrátím k PC a budu se snažit dohnat práci za celý tenhle rozhrkaný den … se čtyřmi hodinami spánku to nebude nic moc. K sedmičce za plyn, co nyní měsíčně protopíme, se přidala ještě dvojka za elektřinu, jak jsem si dnes spočítal. To budou doplatky. Slušná motivace k práci …
Zalito sluncem
|
Ze života |
0 komentářů
Připojte váš komentář