Neděle večer, týden práce přede mnou, týden v praze a víkend doma za mnou. Rekapitulace.
Jen jsem na koleji dopsal minulé blognutí, dorazila ivonka z kurzu a také hovor od kolegyně, že mnou nakódovaný newsletter není v pořádku, že se při testovací rozesílce v poštovních klientech zobrazí špatně. Doprdele. On prostě nemůže být obrázkový, on musí být kombinací pevného dizajnu a proměnlivého textu … když už jsem to druhou hodinu předělával, tak jsem rezignovaně poslal ivonku na procházku samotnou, že já nad tím musím sedět dál. A tak šla. Já zůstal depresivně naštvaný, skálopevně rozhodnutý, že až bude příště poptávka po kódování newsletteru, tak do toho půjdu jen tehdy, bude-li to celotextová záležitost s jednoduchou grafikou, nebo komplexní grafika nařezaná do obrázků. Ale přesto jsem za půl hodiny vyrazil ivonce v patách a brzy ji dostihl. Přejeli jsme prahu do Anděla, ivonka si odskočila a já si koupil opasek, neb mi padaly tříčtvrťáky 😀 A šli jsme do zahrad na jižním svahu Petřína, daleko od hluku ulic pod ním. Příjemná slečna v kavárně u Letohrádku Kinských nám přelila dvě třetinky plzně do kelímků a hned se po cestičkách parkem šlapalo ještě veseleji. Bylo tam nádherně, klid a stromy. Kolem rozhledny jsme jen prošli, na chvíli si sedli na lavičku nad zahradama a poslouchali ruch nějakých závodů od Hradu. Jela se tam nějaká cyklistika, jak jsme záhy zjistili, když jsme zahradami pod Hradem procházeli k Daliborce a dolů na Malostranský náměstí. Přešli jsme Vltavu, abychom si někde dali pivo s hermelínem, a narazili na podnik Mlejnice. Obojí měli 🙂
Ve středu si ivonka udělala volno a šli jsme hned po obědě do Zoo. Fajn to tam bylo. Lední medvědi, sloni, gorily, to se mi líbilo nejvíc. Strávili jsme tam snad tři hodiny … což není nic zvláštního. Plánovaná večeře moc nevyšla, Restaurace U Knihovny stojí za hovno, ale tam nás odchytl Dan a skončili jsme na Kampě v jakési uličce u prádelny/baru Botega … parádní posezení pod lampou, venku na chodníku, zahrádka by tomu říkat nešlo. A krásný vlahý večer. Do postele jsme se dostali někdy po jedenáctý.
Ve čtvrtek odpo jsme koukali na hokej, a pak vyrazili k Vodouchovi na odjezdový křidýlka. Zase jsem si dal něco jiného, telecí líčka, a zase to byla doprdele chyba! Tak příště už snad ty křidýlka. Pak jsme přešli do rýgráčů, kde to vřelo jak ve včelím úlo a každé místo na trávnících bylo obsazené skupinkami lidí, koukajících na západu slunce … pak se ozvala partija od ségry, že jsou na Parukářce, tak jsme pomalu vyrazili tam, s dalším pivem v kelímku si sedli chvíli s nimi a pozorovali hemžení lidu zase tam, a pak už vyrazili na kolej.
V pátek jsme se pohodlně sbalili, vše dali do auta a vyrazili na dvě hodinky na byt ségry. Vyřizoval jsem mejly a trochu pracoval, a pak jsme šli na Flóru reklamovat nedávno zakoupenou bundu, a najíst se. V jednu jsme Míšu vyzvedli, a vyrazili na magistrálu … a klíma ne a ne začít chladit. A nezačala ani na dálnici … doprdele! Jestli došlo chladící médium, nebo se posralo něco jiného? Nějaké zdání chladu vyvolávaly jen větráky foukající na max, a přes ty a randál dálnice nebyl ani slyšet motor, takže jsem se sem tam musel orientovat podle otáčkoměru. Domů jsme dorazili přesně za dvě a půl hodiny. Vysadili jsme ségru, já si skočil odvolit, a jeli jsme sem na jih. Vybalení jsme byli raz dva, a šli jsme pěcho na fotbalku za Míšou, a na tři píva. Pak se začalo bouřit a hřmít, ale domů jsme se vrátili v pořádku a zalezli jsme do postele.
V sobotu po o jsme se vrátili zpátky k našim, a šli na písek na jedno dvě tři. A pak zase začalo hřmít, takže alou domů a na hokej. Ten dopadl bídně, ale hezky jsme si opekli buřty u krbu, a dokoukali Slavnosti sněženek.
A dnes po o zase zpátky na jih, s nákupem na grilování, a po naložení masa jsme sedli na kola a v největším hicu vyšlapali na kopec, a zase sjeli dolů. Ivonka z toho moc nadšená nebyla, tyhle trasy na ni nejsou … jenže ježdění pomalu po rovince nebaví mě. Mno. Ale sedmnáct kiláčků jsme odjeli, a šlo se za večerního horka grilovat. Nádhera. A teď už si jdu konečně odpočinout 🙂
Připojte váš komentář