Otevři oči, přicházím

A hlavně se nesměj tomu, jak píšu :) Tak prokřehlé ruce jsem snad od minulé zimy neměl. Takže si představ člověka se zatnutými prsty v jedné poloze a jak jimi píše :) Příšerný… nechce se mi psát, dokud nerozmrznu. Ale chce se mi psát tak jako tak… jen ty ruce teď kupodivu protivně pálí. No, už to vypadá trošku líp.

Zuzku jsem prozvonil zpět na znamení souhlasu, že se sejdeme za čtvrt hodiny u kapličky. Často u ní v létě trávíme s partou celé dny, sedíme na lavičkách a čumíme na řeku, na silnici… zabíjíme čas. Nyní jsem se oblékl a mířil k ní… sestru jsem odbyl tím, že jdu s mírou a vojtou ven. Vůbec jí nebylo divné, že je vojta v praze a míra v brně :) Našim jsem řekl, že se musím jít podívat na ten nádherný sníh, co právě napadl… nenechal jsem si vnutit venčení kima, sbalil balíček kapesníků, klíče s mobilem, a pohltila mě šedomodrá tma zasněženého večera.

Ruce pálí pořád dál, ale na psaní jsem si již trochu zvykl… naprosto ledové mám ale ty části ruky, kde si vždycky člověk podřezává žíly. Zápěstí? I hodinky se klepou zimou…

Nádherně lehce chumelilo, po sto metrech to samozřejmě začalo být protivné, ale byl to první pořádný sníh, takže jsem si jej musel zpočátku užít. Byl stupeň nad nulou a vše rychle tálo, přesto je na celé krajině povlak stříbra…

Na zuzku jsem chvíli čekal, setkali jsme se, procházeli se… vyrazilo mi dech, když mi pověděla, že by byla na dízu klidně šla, kdyby měla s kým. Se mnou… v týdnu mi na to opravdu neodpověděla, tedy spíše řekla něco jako že „…v pátek tam přijedeme pozdě večer, asi bych to nestihla.“ Na námitku, že díza bude končit ve tři v noci již nic neřekla, považoval jsem to za vyřízené… a ona by byla šla. Ještě k druhé hodině v noci jsem jí posílal, již z postele, esemesku, že „mozna by me to bavilo vic, kdybych tam nebyl sam. mozna by me to bavilo vic, kdybych tam byl s tebou…“… disconnected, damn!

Co naplat, stalo se… došli jsem k rybníku, vrátili se do vesnice, zachumelení a plní sněhu, chtělo to najít koutek, kam by nesněžilo. Jeden takový znám, opuštěná budova obchodu s krytým vchodem, v závětří, v klidu… ale také v pěkné kose. Tepleji tam holt nebylo… nejdříve jsme ze sebe smetli sníh, vypadali jsme jako sněhuláci, měl jsem z něj úplnou čepici :) Zuzka na tom nebyla o moc lépe :)

Dlouho jsme si jen tak povídali, většinou jsem mluvil já, ona tak moc ukecaná není… mlčení holt po chvíli přestalo být in :) Při nějaké narážce na zmrzlé ruce vzala ty moje do svých dlaní, náš první vážnější dotek :) Vzájemně jsme si je zahřívali, ale co bych ti nalhával, bylo to horší a horší :) Třásla se zimou, ani mé objetí tomu nemohlo zabránit, a já sám na tom nebyl o moc lépe… na zimu jsem ovšem zvyklejší, necloumalo to tedy se mnou tak moc jako s ní. Prozvoním ji.

Byli jsme spolu od půl osmé do půl desáté… dvě hodiny v takové zimě, brrr… rozloučil jsem se s ní před domem jejích prarodičů a vydal se nocí domů.

Přemýšlím, zda psát o tom, co by mělo být pouze naší soukromou věcí. Pár polibků ještě nikoho nerozhází, ale přesto… můžu si dovolit psát o tom otevřeně? Vždyť už to není pouze moje záležitost… už se to netýká pouzě mě.

Stejné to bylo tehdy na jaře s evou… také se mi příčilo psát úplně o všem. Tedy, většinou… ale s evou to bylo jiné. Se zuzkou je to také jiné… takové přirozenější. Opravdovější… náhle nemám žádné pochybosti, které mě v týdnu trápily. Všechno vidím růžově

Ale asi s ní nemůžu počítat na silvestrovskou pařbu. Její táta se prý netváří ani na to, aby byla kdesi s kamarádkami. Nelíbí se mu, že nebude rodina k přípitku pohromadě. Já nebyl s rodiči na silvestra minulý rok poprvé… pařba u dejfa na chatě, tam kde akce z letošního října. Letos to plánujeme právě od téhle pařby. Vzpomínám si na ospalé nedělní poledne, sedíme v křesílkách a přemýšlíme, navrhujeme, plánujeme. Bude to velký… a bude to online.

Ale kdyby tam byla zuzka… mohl bych chtít něco víc? MOTOjuneau se usmívá _ 22:34

před 15 roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | Chloe | před 15 roky | merit.bloguje.cz

Ne. Uz nikdy. Nic takhle naivniho.. Zadny vztah. Jsem jen maly dite a na vztah zatim nemam. I presto hledam jednoho bubenika. Kdo to jen muze byt…?

reagovat

2 | juneau | před 15 roky

ja se naivity nikdy nezbavim, takze se tomu uz ani moc nehodlam branit. A co vubec znamena zbavit se naivity? O vsem pochybovat…
A to to taky nestojim, delam to az moc casto.
Bubenik? Kluk? :)

reagovat

3 | ailyn | před 15 roky

neithane, nemůžu si pomoct, ale… prostě mi to ěnco připomíná. nepochopíš co, jak, kde, kdy a koho, ale věř mi, že znám přesně tenhle pocit. tehdy jsem JÁ měla naprosto zmrzlý i mobil a musela jsem ho pro esemeskování rozehřívat :) takže snad jen… užij si to. je to krásný.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.