Poslední normální zkouška

Další „poslední“. Celý den jsem strávil na koleji, od rána do noci. Pak již mi ta praha nepřišla tak fajn jako ve středu, kdy jsem po ní lehce cestoval a měl to trochu zajímavé. Včerejšek, to byl jen noťas, židle, vydýchaný vzduch pokoje. Po tom se mi stýskat nebude.

K půl třetí jsem šel spát, a to se na chodbě teprve rozjížděla rozlučková akce s jedním spolubydlou od vedle (jede na půlrok do hong-kongu). Přesto jsem usnul. Už jsem jen zaregistroval návrat ondry bůhví kdy a pak bylo ráno. Devátá hodina. Zkouška v jedenáct.

Proč já vůl tam byl přesně v těch jedenáct? Je to přece zkouška s Váňou, ten NIKDY nepřišel včas. Ten dokonce mnohdy nepřišel ani s hodinovým zpožděním. Když už, tak dvě hodiny sekera! Dnes to byla jen hodina a půl. Při čekání na chodbě jsem na křesílku chvílemi regulérně usnul. A čekal. Jako dalších padesát studentů. Přišel o půl jedné a do půl druhé zkoušel. Dohromady asi osm lidí. A pak, když už byl přede mnou jen jeden kluk, přišlo přesně to, co jsem čekal – že je prý nervózní a bude nervózní, dokud si nedonde na oběd. Doprdele teda! Ten kluk ho ukecal, že už měl být hodinu v práci, já se přidal s další holčinou, že nám jedou vlaky. Jeho vzal a když pak vycházel z učebny, takže má jít ten na vlak. Rychle jsem se vsocknul dovnitř celý šťastný, že vše stihnu podle plánu a on na mě Ale né, já myslel tu bloncku! No kurva teda… útlá dávčina v obtažené košilce nacupitala dovnitř a já se rezignovaně opřel o stěnu. Třeba mě vezme, třeba ne a půjde se najíst. A já tam stejně budu muset půl hodiny stát a čekat (s brutálním hladem), abych pak mohl jít hned první, až se s plným teřichem vrátí. Holka vyšla, já nakoukl dovnitř a on mávl rukou že teda ještě jo. Uff.

Posadil jsem se, pohotově zodpověděl tři otázky dohromady o padesáti slovech, nechal si zapsat jedničku s tím, že je to moje úplně poslední zkouška a šel jsem. Tak teď vás teprve čeká ta pravá divočina…

Ačkoli tím myslel reálný život, přede mnou byl úprk na vlak. Musel jsem si koupit bagetu na oběd a lístek (ve vlaku jsem si ho koupit nemohl, protože jsem v keši neměl ani stovku). Takže přes celý hlavák k překážkám s platbou kartou. Zavřené, samozřejmě. Vy vykurvený český dráhy, jděte do prdele! K bankomatu vybrat peníze, lístek, bageta, a po kratičkém odpočinku pod informační tabulí na druhé nástupiště. A bylo to všechno za mnou. Jedu domů. Ještě přes hodinu.

Zimní semestr skončil.

před osmi roky | VŠE Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.