Ivka dumala, že bychom do konce prázdnin ještě někam na den dva vyrazili, ať nesedíme měsíc doma. Jenže víkendové programy do konce léta docela naplánované, a jediný schopný byl teď v polovině srpna. Řekli jsme si, že bychom mohli konečně do Beskyd, kde jsme spolu ještě nikdy nebyli, a také tam nevyrazit na sobotu do davů turistů, ale už třeba od čtvrtka … takže nutnost nejen volného víkendu, ale i aby si ivka mohla vzít v práci dovolenou.
Vyrazili jsme ve čtvrtek celkem brzy ráno, do navigace rovnou parkoviště pod Pustevnami na Radhošťu, skoro tři hodiny cesty. A byly to otřesné tři hodiny cesty. Navigace nás vedla celkem přímo na východ nejkratší možnou trasou, ale dokud jsme u Přerova či kde nenajeli na dálnici, tak nás tahala i „silnice se v zimě neudržuje“ okreskami. A bomba bylo asi tak 10-15 kilometrů táhnutí se za starou odtahovkou, která se do mírného kopce plazila na dvojku, valil se z ní černý dým a táhla za sebou nějakou fábku či co. Protože proč by jinak jela tak pomalu. Aha, tak netáhla … odtahovka jela očividně někam do servisu, protože do i mírného kopce byla schopná jet asi tak 25 km/h když moc (a v oblaku špatně spálené nafty), a fábka byla doprovodné vozidlo (pro odvoz řidiče od servisu). A ty pičo to v těch zatáčkách náklaďáček a osobák prostě nepředjedeš, ani o-čk-o nenasadííííš! A když rovina, tak auta v protisměru, úplně pokaždý. Byl bych se už zoufalstvím zakousl do volantu, kdyby nehrozilo, že si na té okresce akorát vyrazím zuby … najeli jsme na dálnici, a na Holomóc a dál, sem tam kapka na skle, zataženo, přes rožnov už jsme jeli v regulérním dešti. To nám to začíná, když chceme za dvacet minut vystupovat z auta. A na to, že bylo sotva poledne (ve čtvrtek!), tak bylo parkoviště na Pustevnách fest zarvané. Už nepršelo, mikiny jsme si ale vzali, a došli na Libušín na pivo a aperol … a všude kolem hlava na hlavě. Jak to, doprčic, ve čtvrtek? „Poláci mají dneska státní svátek,“ vysvětlila servírka. A prostě celý jižní Polsko vyrazilo do Beskyd, očividně. Super.