Junova reality-show

A s jarem zní lesem motorové pily ryk. V tuto chvíli je ale pátek dopoledne, upíjím kávu a i žena mi napsala, že si mám dnes udělat dovolenou … tak jsem trochu zvolnil. Stěžoval jsem si, jak jsem ze včerejšího lesa zničený, vše mě bolí, … a poslouchám, jak si třiaosmdesátiletý děda připojuje vozík za škodovku a vyráží pořezat poslední pokácené smrky, aby si je mohl pomalu odvozit domů. Neuvěřitelné. 

Měsíc tak nějak utekl … týden práce, víkend, týden práce, víkend … na kole jsem moc nejezdil, bývalo škaredě a mokro. Chodíme do lesa, a tam je práce ještě na dlouho. A je to rasovina. 

Odhadli jsme potenciálně kupovanou nemovitost, a odhad vyšel ideálně – na kupní cenu. Vida, konečně něco vyšlo … na druhou stranu to svědčí o tom, v jakém je ten dům stavu. Takže kolik bude třeba na rekonstrukci … a tu nám známá nacenila hodně tvrdě. Samé základní a nutné věci, žádná extravagance, a jsme na 1.75 milionu. Přitom finance budeme mít tak max na 1–1.2 mil. A navíc nemůžeme postupovat stylem udělá se toto, příští rok tamto, ale potřebujeme dům dovést co nejdříve do „top“ stavu, aby se mohla nacenit jeho nová hodnota, a z hypotéky vyvázat dům našich. Takže nemůžeme rekonstruovat pět let po kouscích. A na tom, jak je rekonstrukce naceněná, je blbé i to, že v ní není vybavení (koupelny), kuchyň, žádný nábytek, nic … takže jsme i v nejistotě, jestli bychom za daných financí dokázali dům rekonstrukcí vůbec uvést to obyvatelného stavu. Nahovno, nahovno, nahovno.

Ivonce je třicet. Jako dárek dostala výlet do Prahy, kde jsme přes velikonoční víkend zakempili u sestry na bytě. Prošli jsme si Prahu, poseděli v oblíbených hospodách, zašli do kina … a cestou zpět se stavili na Kunětické hoře. Pěkné to bylo.

Měsíc jsem si nic nezapsal, ale často jsem na to myslel… jak bych si po těch hodinách u PC večer mohl ještě něco sepsat na blog. Jasně. To jsem si říkal minule, předminule … bylo co psát, a teď už si to nepomatuju, a tím pádem už to v čase zaniklo navždy. I’ve … seen things you people wouldn’t believe.

Všední dny jsou jen o práci, v pět vstávat o půl šesté nachystat snídani, ve třičtvrtě už srkat kávu u pc, v šest patnáct začít úřadovat po pročtění všeho, co se přes noc kde objevilo. Jen víkendy to tak nějak přervávají. Třeba pohřbem dědy. Vypjatá akce, davy lidí, babička v rozkladu, chlad únorové soboty. A pak bylo po všem, sešli jsme se na karu, a teskný den utekl. To bylo před dvěma týdny. 

Tou dobou jsem si začal víc všímat bolestí na močáku … nebo na prostatě. Prostě „tam někde“. Nenadálé bodnutí nožem, až nestihnu zastavit heknutí. Vykašlal jsem se na kolo, i teď sedím u PC pěkně obalený dekou… a co teprve celé dopoledne. Normální deka kolem pasu a nohou, a „ovečka“ přes ramena a vršek těla. A je mi teplo. Prokletý vymrzlý zvlhlý pokoj prolezlý plísní. Na realitní frontě posun v tom, že jsme odhadli hodnotu domu našich, která vyšla nižší než jsme si všichni mysleli. Zoufali jsme si, že tím je nám odhad k ničemu (a 5600 Kč v tahu), protože nám taková zástava pro koupi řadovky nestačí, ale po ujasnění dalších věcí jsme došli k tomu, že to není tak zlý, kdyby se k zástavě přidala i kupovaná řadovka. Dnes jsme to pokopli dál a uděláme odhad i řadovky … abychom věděli, jakou má reálnou hodnotu, a jak ji tedy bude cenit banka, a na kolik jsme schopní ji rekonstrukcí vytáhnout. Aby bylo možné vyvázat dům našich ze zástavy, a oni jej v blízké budoucnosti mohli takto „půjčit“ do zástavy ségře. Na tom to všechno stojí – nezablokovat jej na deset let kvůli chabě propočítaným plánům. A tak počítáme, zjišťujeme … ale další rok v tomhle pokoji není reálný. Je mi třicet, ivonce 29.93, v některých věcech si už přestáváme dávat pozor … chce to do vlastního. Takže nashle, a díky za všechny ryby… 

Ani není sedm ráno, a u PC už sedím hodinu a půl … těžký život živnostníka. Na druhou stranu, po deváté mě tu vyzvednou naši a pojedeme na rodinný výlet do Ikey 😀 … a nemusím se doprošovat žádného šéfa o nějaké volno. Občas mě napadne, jaké by to bylo v regulérním zaměstnání … třeba na to jednou dojde.

O víkendu jsme se sjeli u našich a nastala akce Zet – vyklizení dvou pokojů, s plánem jejich vymalování, nákupu nových koberců, nového (Ikea) nábytku … v jednom pokoji jsem měl svoji úřadovnu s PC, na kterém už máma nyní jen účtaří, ale stále měla za zády skříň plnou všeho možného, co jsem do ní za cca deset let nastrkal. Ale nebyl čas na emoce, zatvrdil jsem své srdce a začal plnit igelitové pytle. Stovky CD – s filmy, zálohami fotek, hudbou … nevím, jestli by je po deseti letech ještě nějaká mechanika přečetla. Některé jsem lámal, jiné škrábal šroubovákem, vše ve zběsilém tempu. Krabice s rozebratnou Minoltou Z1 … různé komponenty počítačů, pevné disky, RAM moduly … do pytle! No, teď si říkám, že ty disky jsem chtěl znehodnotit a asi jsem to neudělal. Hm hm hm. Až jsem se propracoval do spodních poliček, a tam knihy, ze kterých jsem se učil první věci o programování … kniha o Javascriptu, podle které jsem kdysi napsal první if() podmínku a for() cyklus. Snad i dnes si vybavím, jak jsem zíral na monitorem s úžasem, že nejenom jde tvořit webové stránky s nějakým textem a obrázky, ale lze do nich vkládat i skripty, které něco „dělají“. Kniha, ze které jsem se naučil PHP… a cca 15 dalších. Do sběru! A tak dál …

(Pokračování textu…)

Ještě dnes – ve středu – jsem se z víkendu úplně nesebral. Na plese jsme nijak neřádili, ale naopak jej pořádali. Míša výtěžkem z něj pokrývá slabší zimní měsíce ve svém květinářství. Ve čtvrtek jsme chystali sokolovnu, tahali lavice a stoly, vše rozestavovali, stavěli pódium pro kapelu … v pátek jen otočka kvůli nanošení tomboly a jejího „srovnání“, a v sobotu Den D. Nechtěl jsem se válet doma, a tak se trochu projel na kole, třeba mi to na celonoční zápřah trochu pomůže … no moc chytrý to nebylo 😀

V pět na večeři, v šest v sokolovně, hodina dvě klidu, v osm začali chodit lidi, stáčel jsem víno do lahví, stavěl se za bar … a pak bylo pět ráno a bylo po všem. To byla zase jízda… chvíle klidu, kdy se na parketu něco dělo, masakr během přestávek kapely nebo konci nějaké show. Ale tentokrát jsem to měl víc v paži než minule, neudělal jsem žádné vědomé manko ani se nesnažil někomu vrátit na dvoulitr o tisícovku míň 😀 Losování tomboly bar zase krásně vyčistilo, a pak přišla ivonka, že jsme vyhráli stůl z masivu v hodnotě 20 000 Kč … no ani mě to moc nenadchlo, protože jsem hned přemýšlel o tom, že ho nemáme kam dát. Ale stejně na to nebyl čas myslet, tombola skončila a flaškám rumu začala z tempa průtoku alkoholu žhnout hrdla … a pak už byly tři hodiny, venku vánočně sněžilo, vezl jsem jednu známou domů, protože za barem zásadně nepiju, a po páté jsme byli již skoro poslední. A jelo se domů.

A v jedenáct zase na nohy, v jednu na sokolovnu, a uklízet … všechny lavice a stoly přenosit na svá místa, vše zamést, rozmontovat pódium, odnosit nevypitý alkohol do aut … v šest jsme byli zase v posteli. V nosi na mě přišla nějaká zimnice, „slabší“ střevní chřipka, a ráno jsem tedy v pět rozhodně nevstával. Ani včera a ani dnes 🙂 Nějak si to tu mezi sebou předáváme, ale naštěstí je mi prakticky fajn.

V pondělí se stavil Jakub s jedním finančně zajímavým byznys nápadem, který se podle všeho rozběhne. Poseděli jsme nad kafem, já se snažil neusnout, a poplkali … sakra, přes deset let to je, co jsme se na jižáku v pátým patře Blanice potkali. Už si ani nejsem jistý, jestli to bylo pátý patro. Njn.

Bydlení řešíme, docela intenzivně, jednu řadovku tady v obci, která byla celou dobu „ani omylem“ … ale je levná, vlezla by se do ní rekonstrukce, čímž pádem by to bylo docela moderní bydlení. Ale bylo by třeba zastavit dům našich, ten je třeba nechat ocenit, aby bylo zřejmé, jak vysokou hypotéku si můžeme vzít, a dál je třeba hrubě nacenit nutnou rekonstrukci a vědět, kolik peněz je třeba … atd. Když by majitel 200k slevil, tak asi podepíšeme rezervaci. Zatím slevil jen 100k 🙂

Inu, čas jít vydělávat … ale ne dnes. Ivonka má slíbenou masáž.

Dva týdny vánočních svátků jsou pryč, a je první pondělí. V tomhle směru to byl fakt fest relax, dva týdny bez myšlenek na práci. Ty samozřejmě byly, ale nebylo třeba se jim nijak extra věnovat. Sepsal jsem i bilanci loňského roku, ale pak to zase smazal, takové hejty z aktuálních rozmarů nemá smysl uchovávat pro budoucnost. Rozmary … návštěvy babiček před vánoci jsme promlčeli, štědrý den už byl fajn, víkend po něm jsme se zase rafli, silvestr už byl fajn, no a teď už je to taky fajn. Zbytečné dál řešit.

Silvestr bez překvapení (až na souseda se sekerou a vyhraněným názorem na odpalování rachejtlí), ale i tak bych příště mohl dodržet závazek a nepít. Přece jen by to bylo lepší. A nemuset si nechat připomínat, kdy a jak jsem si odřel záda … na takové blbosti už jsme dost staří.

Včera (v neděli) po obědě jsme s ivonkou vyrazili na procházku. Fest zateplit, a na kopečky. Tam, kde jezdím na kole HC trasu, jsme se vydali pěšky. Chvíli ve sněhové vánici, chvíli na sluníčku … na nejvyšší bod o 220 m výše jsme dorazili v severáku a horizontálním sněžení, a chilku nato se rozjasnilo a vyšlo slunce. A my měli celé údolí pod nohama, všude kolem čerstvý sníh, se kterým si pohrávaly větrné víry. Skvělá odměna. A šlapali jsme druhou půlkou okruhu zpět, divokým lesem … no bratru skoro 10 km.

A dnes se sype a sype … mokrý těžký sníh. Na kolo ideál. Jen aby přestalo sněžit, v padajícím sněhu se jezdí blbě.

Ani se mi nic psát nechce. Respektive se mi nechce investovat do toho tolik času, jako vždycky. Co z toho… tak nějak si zkusím vzpomenout na to, co během roku nějak vynikalo. Nakonec, stejně to byla jen práce, práce a práce, a ježdění na kole. A celé jaro těžba v lese. Kopie roku 2013.

(Pokračování textu…)

… jestli ty negativní zápisky na web psát, případně jestli je nesmazat. Nemá smysl si takového zážitky zaznamenávat, a vím, jak jsem pak zaražený, když po letech přijdu na nějaký zápisek, kde obšírně popisuju, jak jsme na sebe se ženou naštvaný. Pak tomu vůbec nerozumím. Je dobré tam nenapsat tu příčinu, protože proč si to připomínat, že? A stejně tak to mám nyní – začal jsem psát, abych tohle nedorozumění vysvětlil, ale nyní se mi už nechce. Chci si časem přečíst, že jsme na sebe byli naštvaní, a že to byla blbost. A poučit se z toho. Ne si přečíst i důvod a vzpomenout si „Ahá! To bylo tehdy, jak mě nakrkla tamtím! No to jí ještě připomenu!“ … to už je zbytečné.

Už se spolu zase bavíme a máme se rádi. Ale ty ostatní temný věci na pozadí zůstávají … jen tolik nevystupují, když není člověk úplně „sám“. Ale když jsme se spolu nebavili, a vše bylo napjatě podivné, … tak byl kolem jen ten zmar a bezmoc, apatie.

Sotva se rozednilo, a já mám akorát tak chuť vstát od PC a jít si lehnout. Absolutní apatie. Se ženou se spolu už tři dny nebavíme, kvůli absolutní ptákovině, a i když vám, jaká je to blbost (se spolu nebavit), tak je mi to prostě … úplně … jedno. Všechno, všechno mě tu sere. Nebaví mě potkávat pořád ty stejné lidi, nějak se tvářit a něco odpovídat, když chci akorát apaticky projít odněkud někam, nebaví mě skrývat averzi k rozmazlenýmu psovi, co si dle libosti povodí celou rodinu, nebaví mě sedět u pc od šesti ráno do osmi večer, nebaví mě to.  Připadám si jen jako průtokový ochlazovač kafe a stroj na vydělávání peněz, týden za týdnem, v jednom posraném pokoji. To, jak žena skrečovala možnost bydlení ve vyhlédnutém bytě (a potažmo celém Brně), mnou otřáslo … zářivě dostupná budoucnost ve vlastním, versus … nic. 

Apatie. Best vánoce evr.

Sobota dopo, žena nekde v tahu, já u PC … nálada mizerná. Bude se tu měnit územní plán, přibude stavebních pozemků. Jaj! Našli jsme dva, jejichž majitelům jsme napsali dopisy (v katastru mají adresy). Ozvali se prakticky zaráz, jedni bez zájmu pro prodej, a druhý nás hned pozval na prohlídku pozemku … fast forward vpřed, v běžných cenách bratru 850 000 Kč. Za pozemek. Se studnou a starými jabloněmi. Zjištění, za jaké ceny se tu pozemky prodávají, pro mě byla novinka. A prozření, že dům si tu nepostavíme.

Ivonka začala hledat byt v Brně, jeden se jí líbil, kdesi v Bystrci v paneláku … zavolal jsem tam, domluvil prohlídku. Cena velmi výhodná, panelák před revitalizací (za rok reálná hodnota bytu vzroste), byt rekonstruovaný předchozím majitelem … máme na něj, v lednu bychom mohli bydlet. Ale žena se života v Brně / paneláku / Bystrci zalekla. Když mi včera za jízdy k našim nejdříve řekla, že tam bydlet nechce, a já zmínil, že lepší varianty až do výhry ve sportce nemáme, načež mi řekla, že to teda koupíme … tak jsem vzteky málem utrhl volant. To je něco na mě, dělat rozhodnutí o zadlužení na příštích třicet let na základě hysterických chvilkových pohnutek … potřebuji makléřovi do neděle dát vědět, má ve frontě další dva zájemce, … a žena „neví“.

To, že tady u domu mají její pra/rodiče pozemek jak kráva, kde by se libovolný dům nechal postavit hned … neměla by pak kam jezdit s kočárkem.

Nad tím vším se vznáší to, že na koupi pozemku a stavbu domu na něm nemáme finance, protože z pohledu hypotéčního makléře jsem já „chudý příbuzný“. Společný příjem manželů tak není nijak závratný, a to omezuje maximální částku, kterou by nám libovolná banka půjčila (za nedestruktivních podmínek). Když si dám do nákladů paušálně 60% příjmů (zatímco reálně mám náklady asi tak 5%), pak můj papírový čistý zisk je cca třetina mého reálného čistého zisku. Kdybych se na paušál vykašlal, a chtěl vykázat reálné náklady … tak to letos stejně bude max 15–20 000 Kč, což může být pro banku trochu podezřelé. A pak samozřejmě zaťukají na dveře ouřady, které budou chtít v součtu cca 100 000 doplatku na daních, zdravku a socku, a nastaví několikanásobné odvody na další rok. Dobrá, zaplatím 100k státu, abychom měli možnost vzít si vyšší hypotéku … jenže do té je třeba vždy dát 15% ze svého, aby člověk dosáhl na rozumné úroky. Což s vyšší půjčkou roste, že … u tří mega už je to půl milionu ze svého. Vydám 100k ze svého, abych mohl vydat půl mega ze svého … teď na cca dobrou hypotéku máme. Ale nekoupíme z ní pozemek a nepostavíme dům.

Tak šťastné a veselé …

Střízliv, neb je 6:26 ráno. Vzhůru již hodinu a půl. Po včerejšku zázrak, a o to se chci podělit.

Programoval jsem platební bránu na nákup voucherů na jakási „vyšetření moderními přístroji“ pro pražský podnik. Zadavatel si sám nainstaloval WordPress a nasadil vybranou šablonu, a můj job byl plugin pro platební bránu GoPay. Naprogramováno, na testovacím webu vše plně funkční, fajn. Jen jsem nerozuměl různým signálům od zadavatele, které mi došly až se spuštěním ostrého webu – na den později je nachystána mohutná reklamní kampaň. Na web tedy okamžitě mířily stovky až tisíce lidí, a do platební brány se futrovaly platební karty pod tlakem. Vše fungovalo, jak mělo, uff. Až do pondělí.

To byl svátek, s ivonkou jsme jej trávili konzumem, a zatímco si ona kdesi vybírala brýle, já koukám na SMS od zadavatele, že nefunguje platební brána. Kurva. Místo dokončení objednávky fatal error … z hlášky jsem rozpoznal, že mám sice chybu v implementaci, ale ta se projeví jedině v situaci, kdy nefunguje spojení se serverem platební brány. Zadavatel volal, a GoPay prý mělo přes noc odstávku, takže by to mohlo souviset s tím. Za dvě hodiny jsem byl doma, ošetřil chybovou hlášku, ale spojení s bránou nefungovalo dál, až se náhle vše rozběhlo a od jejich technické podpory přišla super odpověď „u nás bylo vše v pořádku, a už jsme to opravili“. Uff … jak se skrz můj kód točí desítky až stovky tisíc korun denně, tak to je o úplně jiné odpovědnosti.

A v úterý ve tři jsem si tak nějak říkal, že už jen pár drobností a půjdu od pc, a telefonát od zadavatele, že GoPay má s naším webem stále problém, a že se mi ozve jejich technik. A ten záhy volá, že jejich server nemůže kontaktovat můj notifikační skript, kam má předávat informace o výsledcích jednotlivých objednávek. Místo HTTP kódu 200 (vše OK) mu náš server odpoví HTTP 403 Forbidden (táhni do hajzlu, na tuto URL tě nepustím). Cože? Že by WP blokoval přímé volání URL v rámci jeho „obsahové“ slžoky? S tím jsem se den předtím setkal … ale nikoli. Až jsem našel nějaký pochybný antispamový plugin, který by tento robotický přístup mohl blokovat. Deaktivoval jsem jej, volám vesele na podporu, technik to zkouší, a vše při starém, kód 403. Kurva. Do toho vstupuje druhá věc – že kvůli těmto zmeškaným notifikacím jsou na webu desítky objednávek označeny jako neuhrazené i přesto, že je lidi na platební bráně korektně uhradili. Tak přece nebude problém, aby nám podpora všechna ta zmeškaná notifikační volání vyexportovala a poslala, jsou to nakonec jen delší URL, a my si je ručně odklikáme, čímž se visící objednávky potvrdí … no bude to problém, technik by je musel jednu po druhé ručně kopírovat. Je jich přes 600 …

Spásnou myšlenkou bylo to, že bych mohl něco najít v access logu (záznam všech přístupů na URL na webu). Tam jsem také našel všechny ty notifikační URL, které server odmítl přijmout. Aha, takže když dokážu z access logu vytáhnout všechny tyto zmeškané notifikace ve formě URL, tak je můžu ručně odklikat, a tak web ručně notifikovat o stavu jednotlivých objednávek. Ruční přístup na notifikační URL byl totiž v pořádku, ale když se o to pokusil robot platební brány, tak 403 fuck off…

Ale nejdřív jsem zavolal na hosting, jestli tam nemají nějaké roztodivné nastavení. Nic takového jim nepřipadalo reálné, ale že se na to podívají. Zatím jsem se snažil najít/naprogramovat nějaký nástroj, který by mi z access logý vytáhl ony zmeškané notifikace, ale to jsem po chvíli stejně vzdal … užitečnější bude, když do pluginu doprogramuji možnost vyřizovat objednávky ručně, nezávisle na výsledku operace na platební bráně. Kdyby to bylo tak snadné … mám ten plugin totiž rozdělený na dva – obecný plugin pro spojení s platební bránou, a pak druhý plugin jako nástavbu funkcí přímo pro daný web. A snad hodinu jsem jen přemýšlel o tom, jak to ideálně doplnit, aby na sobě zůstaly oba pluginy naprosto nezávislé (a já tedy mohl ten obecný používat nadále i na jiných webech) …

Nemluvě o tom, že z webu celý den chodí upozornění na selhavší transakce. Až jsem došel k tomu, že když někdo na webu 2× refreshuje objednávku, tak ta zůstane správně uložená jen jednou (a neduplikuje se), ale na platební bráně se založí dvě transakce. Na webu mám teď uloženu jednu transakci, ale z platební brány pak přijde info o druhé transakci … která v objednávkách neexistuje. Takže ještě mezi tím vším ošetřit tohle… protože to má GoPay blbě vyřešené. Podobně jako kdybyste se přišli dvakrát zeptat na prodejnu, kolik stojí jedna tatranka, a oni vám podruhé řekli jinou cenu, i když na té tatrance je pořád cenovka 9.90 Kč. Podobný případ.

A ozvali se z hostingu „Zkuste notifikaci nyní…“ … no, to jsem neměl jak, ale koukám, že v access logu se přístupy na notifikační skript objevily konečně s kódem 200, a že tedy úspěšně procházejí. Na dotaz, co hosting kde upravil, jsem odpověď nedostal.

Bylo devět hodin večer, a hlava se mi mohla rozskočit … po letech jsem ivonku poprosil o prášek na bolest, který jsou jinak jen „pro ženský“. Takových problémů, kdy jsem prakticky jen řešil chyby, které jsem nezpůsobil, a nemohl nijak ovlivnit…

Tak copak na mě čeká dneska … a za okny se rozednívá.